V Nemocnici Pardubického kraje se denně odehrává spousta vašich příběhů. Jsme moc rádi, že o některé z nich se byli naši pacienti ochotni podělit. Svěřili nám své osobní zážitky a povídali si s námi o svém zdraví. Za jejich otevřenost jim patří velký dík.
Vážíme si toho a pevně věříme, že jejich příběhy pomohou, inspirují nebo dodají naději i vám ostatním. Děkujeme za podporu.
Josef Cach
Při lezení jsem si roztříštil patní kost. Díky unikátní operaci mohu sportovat bez omezení
„Jsem amatérský sportovec. Rád běhám a lezu. Právě při lezení jsem měl úraz. Roztříštila se mi patní kost. Přiznám se, že jsem se obával toho, jak budu dál fungovat. Bál jsem se
hlavně, jestli si ještě někdy budu moct zaběhat nebo si někde jet zalézt,“ konstatoval Josef Cach, který byl v pořadí druhým pacientem v Pardubické nemocnici, jehož operoval úrazový chirurg Martin Pompach svou vlastní metodou, při níž využívá unikátní implantát – patní hřeb. „Při rozhovoru s doktorem Pompachem mě zaujalo, jakým postupem se nově s kolegy rozhodli operovat patní kost a rád jsem svolil k operaci touto novou výjimečnou metodou. Ocenil jsem také, že jsem byl od pana doktora velmi dobře informován o tom, co mě čeká,“ uvedl Josef Cach.
Miloš Barcal
Personál na oddělení JIP Pardubické nemocnice mi mé těžké chvíle značně ulehčil
Celkem 21 dní strávil na oddělení JIP 2 centrální chirurgie Pardubické nemocnice Miloš Barcal z Nemošic. „Na oddělení JIP jsou ze své podstaty hospitalizováni pacienti, kteří potřebují větší péči a té se mi dostalo vrchovatě. Ba co víc, nabyl jsem dojmu, že tamní personál odevzdává ještě něco navíc a v mých těžkých chvílích mi to značně ulehčil,“ konstatoval Miloš Barcal.
Renata Škodová
Celoživotní strach ze zubaře mi pomohl překonat milý přístup lékařky a sestry na zubní pohotovosti
„Zubaře se bojím celý život,“ přiznává Renata Škodová. „Přestože mi je už 55 let a jsem velká holka, klepu se strachy tak, že vypadám, jako kdybych měla padoucnici. Klepe se se mnou křeslo i lékař, jak se strašně bojím. To je až nepopsatelné, jak,“ líčí s jistou mírou nadsázky.
Zuzana Šimková
Oceňuji profesionální přístup a laskavé jednání na neurochirurgickém oddělení. I navzdory stěhování
„Sama pracuji v sociálních službách s lidmi a vím, že stěžovat si v dnešní době umí kdekdo, ale pochval bývá pomálu. Proto jsem se rozhodla jménem celé rodiny poděkovat za péči o našeho tatínka Stanislava Boučka, který byl od 13. do 17. 8. 2021 hospitalizován v Pardubické nemocnici na neurochirurgickém oddělení,“ uvedla Zuzana Šimková.
Lenka Horníčková
„Připadala jsem si jako doma, a ne v nemocnici," vzpomíná maminka předčasně narozené Helenky
„Chtěla bych poděkovat personálu intermediární péče novorozenců Pardubické nemocnice, kam jsme se nechali přeložit z dětské kliniky z Hradce Králové. K převozu došlo na moji žádost, jelikož v Hradci Králové mají malou kapacitu na ubytování matek po porodu předčasně narozeného novorozence, matky musí dojíždět a u novorozence mohou strávit pouze hodinu denně. Jaký to byl ráj, moci být s dítětem, kdy chcete, a ne pouze hodinu denně,“ uvedla Lenka Horníčková.
Martin Černík
Po pádu ze střechy jsem se v Pardubické nemocnici znovu narodil. „Asi budu 1. 11. slavit druhé narozeniny."
Bylo to tehdy zajímavé datum – 1. 11. 2021. „Asi v ten den budu slavit své druhé narozeniny,“ uvedl Martin Černík, který s vděčností vzpomíná na to, jak dobře se o něj postarali v Pardubické nemocnici. A to poté, co ho sem přivezla záchranka po pádu ze střechy a žebříku.
Lucie Koblížková
„Měli jsme především strach," popsala první záchvat laryngitidy maminka malé holčičky
„Měli jsme především strach,“ vzpomíná na noc z pátku 12. na sobotu 13. listopadu roku 2021 Lucie Koblížková, když její tehdy tříměsíční dcera měla svůj první záchvat laryngitidy. Ta patří mezi onemocnění, kterých se rodiče často bojí, protože jejich projev může být i děsivý. Mnohdy jde o štěkavý kašel doprovázený sípáním. „Byla to
pro nás nová situace. Doma jsme ji neuměli zhodnotit,“ přiznává Lucie Koblížková, kterou společně s dcerou převezla záchranná služba na dětskou pohotovost v Pardubické nemocnici. „Jak jsem vděčná za lékaře, kteří po půlnoci přijeli, tak bych chtěla poděkovat i doktorům a sestrám, kteří se dceři věnovali v nemocnici v noci i dopoledne na následné kontrole,“ říká maminka tehdy tříměsíční holčičky.
Jana Koblížková
„Díky ortopedům z Pardubické nemocnice mám ještě funkční ruku," uvádí spokojená pacientka
„Ráda bych vyjádřila spokojenost a velké poděkování za péči o svoji osobu na oddělení ortopedie Pardubické nemocnice,“ uvedla Jana Koblížková. „Při své hospitalizaci po otevřené tříštivé zlomenině předloktí se již od prvního okamžiku o mě na příjmu pohotovosti 4. 8. 2021 všichni úžasně a citlivě starali. Od sestřiček, lékařů i pracovníků RTG,“ řekla Jana Koblížková.
Monika Štěpánková
Se synem na operaci. „Byla jsem mile překvapená přístupem personálu," říká Monika Štěpánková
Strach a obava. S takovými pocity mířila do Pardubické nemocnice Monika Štěpánková se svým 3,5letým synem 
Vojtěchem na operaci na dětskou chirurgii. „Ale to, jak se k synovi i ke mně choval veškerý personál, snad ani nejde popsat slovy. Byla jsem neskutečně mile překvapená,“ konstatovala Monika Štěpánková. „Se synem jsem jezdila už delší dobu na ambulanci. O jeho zdravotním stavu tu věděli vše, takže jsem vůbec nepřemýšlela o operaci jinde. V den nástupu, 29. 9. 2021, jsme chvilku museli hledat lůžkové oddělení dětské ambulance, ale sestřička nás navedla naprosto přesně. Po přijetí na oddělení už ty pocity byly lepší, i když obava o syna, aby vše dobře dopadlo, pochopitelně nepřešla úplně nikdy,“ svěřila se maminka 3,5letého Vojtěcha, která ocenila, že se synem mohla být nepřetržitě 24 hodin.
Marie Novotná
„Po druhém porodu se mi zahojily šrámy na těle a hlavně na duši," přiznává maminka Jonáše
Na svůj první porod v roce 2018 nevzpomíná Marie Novotná ráda. „Byl traumatický,“ přiznává žena, která si pro ten druhý vybrala jinou porodnici než tehdy. Tentokrát padla volba na tu pardubickou. „Jsem moc ráda, že jsem
zvolila právě toto místo a že jsem měla to štěstí rodit s porodní asistentkou Petrou Pospíšilovou. To je skutečně člověk na svém místě,“ potvrzuje Marie Novotná.
„Petra je naprostý anděl. Díky ní a jejímu přístupu, zkušenostem a lásce k vykonané práci se mi podařilo porodit přirozeně a naprosto podle mých představ,“ zdůrazňuje maminka Jonáše. Ten přišel na svět 9. března roku 2021.
Michal Desenský
„Viděl jsem práci profesionálů," sděluje pacient lůžkového oddělení chirurgie
„Chtěl bych vyjádřit svůj dík všem doktorům, zdravotním sestrám, anesteziologům i ostatním zdravotníkům a zaměstnan
cům, kteří se o mě krásně starali celou dobu mé hospitalizace v Pardubické nemocnici od 23. do 26. 11. 2021. A to nejen těm na lůžkovém oddělení chirurgie v 5. patře, ale i celému operačnímu týmu,“ uvedl Michal Desenský.
Lenka Loužilová
Při prvním porodu v životě ztratila hodně krve a syn měl potíže s dýcháním. „Měla jsem strach," svěřila se
Svého prvorozeného syna Matyáše porodila Lenka Loužilová v Pardubické nemocnici. „I přesto, že na samotný porod nemám vůb
ec hezké vzpomínky, veškerá péče tamního personálu mi vše vynahradila,“ svěřila se Lenka Loužilová. „Samotný porod se měl podle ozev rozjet až k večerním hodinám nebo druhý den ráno. Prcek si to ale rozmyslel a na porodní sál už mě vezli kolem půl druhé odpoledne. Jenže nastaly komplikace a já ztratila velké množství krve a malý měl menší problémy s dýcháním,“ líčila prvorodička.
Adam Kruml
Babička dostala na neurologické pohotovosti Litomyšlské nemocnice úžasnou péči
„V noci z neděle 7. na pondělí 8. 11. 2021 se mé babičce Ludmile Novotné náhle zhoršila stabilita těla a zničehonic upadla. Protože má za sebou tři cévní mozkové příhody a jejich hlavním příznakem byl pád nebo úplná
nestabilita, rozhodli jsme se raději zajet na neurologickou pohotovost do Litomyšlské nemocnice, aby se tam na babičku podívali,“ popisoval dramatické chvíle Adam Kruml.
„Při příjezdu do nemocnice se nás ujaly dvě sestřičky. Byly moc hodné a ochotné. Pak se na ambulanci dostavila paní doktorka Inna Paťchová, která babičku začala ihned vyšetřovat. Měla moc milý, empatický přístup,“ konstatoval Adam Kruml.
Daniel Nový
„Ten, kdo dělá práci anděla, je opravdový anděl," tvrdí muž, který strávil měsíc na covidovém oddělení
„Měsíc v nemocnici byl pro mě opravdu tvrdou zkouškou. Něco, co člověk opravdu nechce zažít,“ přiznal Daniel Nový, který začátek roku 2021 strávil na covidovém oddělení Orlickoústecké nemocnice. „Je zvláštní, že na leden nemám moc vzpomínek nebo mi tak nějak splývají do sebe. Ale jedna mi utkvěla v srdci,“ líčil Daniel Nový.
Hedvika a Tomáš Nixovi
Tříměsíční dcera měla zásadní potíže s dýcháním. Stav Sárinky se rychle zhoršoval a musela na JIP
Začátek roku 2021 nezačal pro rodinu Nixových zrovna vesele. U tehdy tříměsíční dcery Hedviky a Tomáše Sáry se projevily zásadní obtíže s dýcháním. „S dcerou jsem musela být přijata na JIP dětského oddělení Orlickoústecké nemocnice. Šlo o příjem urgentní. Stav Sárinky se rychle zhoršoval,“ popisovala maminka Hedvika a dodala, že příčina prý nejprve nebyla zřejmá. „Během několika málo hodin provedli lékaři různá vyšetření, našli příčinu a zahájili lé
čbu,“ poznamenala Hedvika Nixová.
„Protože byl předpoklad dalšího zhoršování, bylo rozhodnuto o převozu na vyšší pracoviště. Naštěstí se tato prognóza nenaplnila, ale moc si ceníme tohoto kroku,“ shodli se manželé Nixovi. „Děkujeme i za způsob, jak se mnou lékaři komunikovali. Jasně mi sdělovali, co se se Sárinkou děje,“ podotkla Hedvika Nixová.
Veronika P. B.
Jsem ráda, že jsme se k přestřižení uzdiček odhodlali, uvedla maminka měsíčního syna Veronika P. B.
S tehdy měsíčním synem se do Svitavské nemocnice vydala Veronika P. B. Na malého chlapce tu čekal ne zrovna příjemný, ale potřebný zákrok.
„Jsem opravdu ráda, že jsme se k přestižení uzdiček odhodlali. Syn to zvládl dobře a kojení nám pak šlo moc hezky,“ konstatovala šťastná maminka, o kterou se ve Svitavské nemocnici staral zástupce primáře dětského oddělení Ján Bodo.
Tomáš Panuška
I přes svoje zdravotní potíže jsem odcházel velmi dobře naladěn, s pocitem, že je o mě postaráno
„Od srpna až do listopadu roku 2021 jsem ambulantně docházel na infekční oddělení Pardubické nemocnice a vždy jsem byl velmi mile přijat,“ řekl Tomáš Panuška.
Rodina Šilarova
Měsíc v nemocnici po těžkém akutním zánětu slinivky. „Syn si je vědom toho, že mohl skončit tragicky,“ uvedli rodiče
Měsíc strávil v Orlickoústecké nemocnici Pavel Šilar. „Záchranná služba ho do nemocnice přivezla 28. října 2021 večer s těžkým akutním zánětem slinivky,“ líčili rodiče Pavla Lenka a Bohumil Šilarovi.
„Syn několik dní strávil na oddělení ARO, hodně dní na oddělení JIP a nakonec na oddělení interním,“ poznamenali rodiče Pavla. „Chceme moc poděkovat za příkladnou péči, kterou všichni věnovali našemu synovi,“ podotkli Lenka a Bohumil Šilarovi.
Jiří Kroupa
„Nejsem již v nebi? Ne, naštěstí v Litomyšlské nemocnici," konstatoval Jiří Kroupa
Unikátní asociaci vyvolal pobyt v Litomyšlské nemocnici emeritnímu děkanovi Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Jiřímu Kroupovi, který zde byl hospitalizován jako pacient s onemocněním covid-19.
Jaroslav Zerzán
„Hluboce si vážíme práce, profesionality a ochoty lékařů Svitavské nemocnice,“ říkají manželé Zerzánovi
„Dovolte mi velice poděkovat panu doktorovi Liborovi Sychrovi ze Svitavské nemocnice za velmi vstřícný přístup při stanovení prvotní diagnózy mojí manželky Jany Zerzánové. Pan doktor v rámci svého oboru ORL neprodleně provedl veškerá potřebná vyšetření a vzhledem k závažnosti onemocnění a přesahu ORL postoupil případ panu doktorovi Pavlovi Bartoňovi z plicního oddělení,“ uvedl Jaroslav Zerzán, podle něhož doktorovi Pavlovi Bartoňovi patří zvláštní poděkování.
Zdeněk K.
„Po operaci kýly se mi změnil život k lepšímu,“ sdělil 76letý pacient chirurgického oddělení nemocnice
„Vzhledem k mému zdravotnímu stavu mně žádný lékař, ke kterému docházím na pravidelné kontroly, nedoporučil operaci kýly. Prakticky celou dobu jsem nosil 24 hodin denně tříselný pás. Omezil jsem pohyb a fyzickou zátěž, ale nepomohlo to, aby se kýla nezvětšovala,“ popsal svůj příběh Zdeněk K.
Michaela Bednářová
„Cítíme vděčnost za to, že nám bylo umožněno vidět se s babičkou a držet ji za ruku"
„Přestože jsme se museli s naší babičkou Martou Bednářovou navždy rozloučit, ráda bych za celou rodinu poděkovala za profesionální přístup a lékařskou péči, kterou se jí dostalo v Chrudimské nemocnici,“ uvedla Michaela Bednářová.
Jaroslava Roušarová
Při testování na covid-19 jsem sledovala skvělou organizaci práce i empatický přístup zdravotníků
„Chtěla bych poděkovat zdravotnímu personálu, který sloužil na odběrovém místě pro test na covid-19 v Litomyšlské nemocnici ve státní svátek 17. 11. 2021. Dostavila jsem se k odběru před půl osmou hodinou ranní, za chvilku přišly i sestřičky a když viděly velké množství lidí ve frontě, jen se převlékly a ihned začaly pracovat, přestože v ten den bylo otevřeno až od osmi hodin,“ vylíčila situaci na odběrovém místě Jaroslava Roušarová.