Lenka Horníčková

„Připadala jsem si jako doma, a ne v nemocnici,“ vzpomíná maminka předčasně narozené Helenky

„Chtěla bych poděkovat personálu intermediární péče novorozenců Pardubické nemocnice, kam jsme se nechali přeložit z dětské kliniky z Hradce Králové. K převozu došlo na moji žádost, jelikož v Hradci Králové mají malou kapacitu na ubytování matek po porodu předčasně narozeného novorozence, matky musí dojíždět a u novorozence mohou strávit pouze hodinu denně. Jaký to byl ráj, moci být s dítětem, kdy chcete, a ne pouze hodinu denně,“ uvedla Lenka Horníčková.

Profesionální, lidský, věcný přístup

„Na profesionální, lidský, věcný, odborný, optimistický a prostě skvělý přístup paní doktorky Kristýny Hasenöhrlové, která se o nás starala jak v Hradci Králové, tak v Pardubicích, nikdy nezapomeneme! Velké díky patří především jí,“ líčila maminka Helenky.

„Již samotný příjezd posádky sanitky proběhl v přátelské atmosféře. Za to bych chtěla poděkovat sestřičce Haně Brdičkové. Její převzetí a příprava dcery na cestu byla velmi profesionální. Obávala jsem se totiž, aby dcera cestu zvládla bez větších problémů. Na oddělení intermediární péče novorozenců jsem se setkala s přátelským a velmi milým přístupem všech, kteří se o nás po celé ty dlouhé týdny starali. Připadala jsem si jako doma, a ne v nemocnici,“ svěřila se Lenka Horníčková.

Poklona personálu oddělení intermediární péče

„Nezapomenu na první setkání po příjezdu, kdy nás s milým úsměvem přivítala sestřička Monika Sládková. Pokaždé, když jsem za dcerou přišla, tak jsem neměla pocit, že překážím, otravuji nebo jsem tam nevhod, naopak. Musím smeknout před personálem tohoto oddělení pod vedením staniční sestry Daniely Svobodové, která je člověk na svém místě,“ dodala.

„Starala se o nás i Jana Mařáčková, která si udělala čas a povídala si s námi. Díky tomu jsem přišla také na jiné myšlenky. Renata Tichá je sestřička, která je velmi příjemná a ochotná. Lucie Kučáková s úsměvem na rtech a humoru sobě vlastním nás matky i pobavila, což bylo občas potřeba, aby se člověk nezbláznil. Andrea Boudová mne několikrát viděla se slzavýma očima a dokázala podpořit i beze slov. Iva Lovětínská mne uklidnila, jelikož měla zkušenosti s ještě menšími dětmi, než byla naše dcera. Renata Kocková nás měla na starosti ve chvíli, když jsem dceru kojila a vypila nejvíc. Takový rekord si budeme pamatovat. Také sestřička Eva Střílková byla velmi přátelská a milá. A Sabina Cejnarová, to je další skvělá sestřička,“ řekla Lenka Horníčková.

„Nechci zapomenout ani na empatické lékaře, jako paní doktorky Elena Köhlerová, Hana Černá, Marie Zemanová a v neposlední řadě pan primář Marian Šenkeřík. Díky vám všem,“ uzavřela.