„Strach ze zubaře mi pomohl překonat milý přístup lékařky a sestry,“ svěřila se Renata Škodová
„Zubaře se bojím celý život,“ přiznává Renata Škodová. „Přestože mi je už 55 let a jsem velká holka, klepu se strachy tak, že vypadám, jako kdybych měla padoucnici. Klepe se se mnou křeslo i lékař, jak se strašně bojím. To je až nepopsatelné, jak,“ líčí s jistou mírou nadsázky.
Asi při mně stojí všichni svatí…
„Jelikož delší dobu nemám zubního lékaře, byla jsem několikrát nucena využít zubní pohotovost v Pardubické nemocnici. Asi při mně stojí všichni svatí nebo nevím, ale v případě posledních tří návštěv mne ošetřovala ta samá lékařka i sestra,“ uvádí Renata Škodová.
„Chtěla bych jim vyjádřit veliké poděkování a obrovskou pochvalu. Opravdu smekám. Vždy milý přístup lékařky Ivany Smutné a sestry Jany Šlégrové mi pomohl překonat strach ze zubaře,“ potvrzuje.
„Při mé zatím poslední návštěvě už jsem tušila, že mám vyhráno. Poslední dva zuby a hlavně bezbolestně. Bez jakéhokoliv prášku na bolest po vytržení. Tisíckrát děkuji, za takové profíky. A přeji všem bolavým jen takto precizní a profesionální ošetření,“ pokračuje Renata Škodová, podle níž se kvalita zubařů na pohotovosti výrazně zlepšila.
K jinému zubaři už chodit nechce
„Paní zubařka je rychlá a precizní. Sestřička mne zase dokázala uklidnit, dokonce mi držela ruku. Bála jsem se, aby ji pak ode mne neměla zlomenou, ale všechno dobře dopadlo,“ usmívá se žena, která by už k jinému zubaři ani jít nechtěla. Stejně jako její desetiletý vnuk Lukáš. „Tomu paní zubařka vytrhla první stoličku. Stejně jako já se zubaře také bál, ale společně jsme to všichni zvládli,“ dodává Renata Škodová.
Ta prý má při návštěvách Pardubické nemocnice samé dobré zkušenosti. „Kdykoliv jsem musela z nějakého důvodu do nemocnice, vždycky mi tu vyšli vstříc. Zatím jsem zde byla spokojená s péčí na každém oddělení,“ uzavírá.