Práce na urgentu je ideální pro dobrodruhy, říká budoucí vrchní sestra
Práce na urgentu? Ideální pro dobrodruhy a lidi, kteří mají rádi akci, popisuje Jakub Dědek – zdravotnický záchranář se zkušenostmi jak s prací na urgentním příjmu, tak u záchranky, který bude v nově budovaném pavilonu Pardubické nemocnice zastávat funkci vrchní sestry urgentního příjmu.
Jaká je na urgentním příjmu role ošetřovatelského týmu? 
Na úvod je asi potřeba zmínit, že jednou z nejlepších, ale zároveň i tou nejnáročnější věcí práce na urgentním příjmu je to, že její rozsah je opravdu široký. Mojí vizí fungování urgentního příjmu v Pardubicích je, aby se nelékařský personál byl schopen zastoupit na každé pozici. To znamená, aby sestra byla schopná natočit EKG a odebrat krev, ale zároveň uměla udělat sádru, nachystat stolek na šití, odběhnout k resuscitaci na crashroom a tak dále. Tedy umět zastat celé spektrum urgentní medicíny od ambulantní péče přes lůžkovou až po vysoce specializovanou ošetřovatelskou péči. Tento systém jsem měl možnost vysledovat i ve světě, především ve Spojených státech, kde vlastně akutní medicína vznikla, a trend se ubírá tímto směrem. Jak ale říkáme s budoucím primářem urgentního příjmu doktorem Rennétem, věříme, že to bude všechno spíše postupná evoluce než revoluce.
Člen ošetřovatelského týmu na urgentním příjmu tedy nebude mít svou konkrétní pozici?
Hlavní myšlenou je, aby tým fungoval jako tým – to znamená jako společenství, které má společný cíl, a to je co možná nejlepší péče pro pacienta. A tomu by se mělo všechno podřídit. My jsme zde pro pacienty, a ne pacienti pro nás. Jak už jsem říkal, vize je taková, že všichni členové týmu nelékařského zdravotnického personálu budou na stejné úrovni, každý bude mít možnost si vyzkoušet všechno a bude zastupitelný na každé pozici, ať už půjde o triáž pacientů u vstupu nebo péči na akutní ambulanci, expektačních lůžkách a crashroomu, kde budou pacienti se selhávajícími životními funkcemi.
Zmínil jste triáž, ta je na urgentním příjmu poměrně zásadní, že?
Pacienti přicházejí na urgentní příjem ze dvou toků – buď jsou přivážení zdravotnickou záchranou službou, kde triáž probíhá už v přednemocniční fázi, nebo přijdou po vlastní ose, tedy skrze recepci urgentního příjmu. Právě zde je z mého pohledu triáž mozkem urgentního příjmu, který musí přicházející pacienty vyhodnotit, roztřídit a „distribuovat“ dál, a uvnitř urgentu je pak to tepající srdce. Systém triáže pomůže ošetřovatelskému personálu u vstupu velmi rychle na základě obtíží diferencovat, jak na tom daný pacient je a za jak dlouho ho musí vidět lékař.
Takže ošetřovatelský personál má na bedrech velkou zodpovědnost…
Určitě ano. Ale celé zdravotnictví je obrovská zodpovědnost, všude se jedná o zdraví lidí. Jenom je to pokaždé na trochu jiné úrovni, ale vždy je velká.
Jaké zkušenosti nebo vzdělání by měla mít sestra na urgentním příjmu?
Podle legislativy je ideální všeobecná sestra nebo zdravotnický záchranář se specializací, ale víme, že specializovaný nelékařský zdravotnický personál je v tuto chvíli velmi „nedostatkové zboží“. Ze zkušeností, které mám například z FN HK, k nám přicházeli lidi nejen z JIP nebo ARO, ale i z ambulantních provozů a postupně se od sebe všechno naučili. Myslím, že dobrou variantou je vždy nějaký mix odborností, které se pak od sebe mohou vzájemně učit.
Například záchranáře většinou spíše táhne práce na záchrance. Co jim naopak může podle vás přinést práce v nemocnici?
Aktuálně musí zdravotničtí záchranáři po škole odsloužit roční praxi v nemocnici, než nastoupí k záchranné službě. Urgentní příjem pro ně určitě může být dobrou volbou, protože je nejblíž tomu, čemu se pak budou věnovat na záchrance. Často se pak setkáváme s tím, že záchranáři si i po povinné praxi nechávají část úvazku v nemocnici, protože zde je medicína trochu více vidět – setkají se zde s větším množstvím pacientů, intervencí a s řadou dalších praktických věcí. A někdy se i stává to, že záchranáři zjistí, že jim práce na záchrance prostě nesedí, takže se nakonec rozhodnou raději pro nemocnici.
Jakému typu lidí by práce na urgentu mohla vyhovovat?
Musí to být trochu dobrodruzi, lidé, kteří mají rádi akci a rychlé rozhodování. Samozřejmě to s sebou nese i tíhu již zmíněné zodpovědnosti. Určitě je také dobré, když to jsou lidé, kteří se rádi vzdělávají, protože urgentní medicína je mladý obor, který se velmi rychle rozvíjí. A nezáleží, jestli se jedná o čerstvého absolventa nebo zkušenou sestru – pokud se člověk rozhodne, že by chtěl, a má chuť se učit nové věci, pak nikdy není pozdě.
A jak si našel urgent vás osobně?
Přestože jsme v zásadě lékařská rodina, po dostudování gymnázia jsem trochu tápal, jakou cestou se vydat, ale nakonec si mě zdravotnictví stejně našlo, i když trochu jinak. Po škole jsem nastoupil do nemocnice a zároveň jsem si dělal sanitářský kurz, později jsem dálkově vystudoval zdravotnického záchranáře. Prošel jsem standardními odděleními i ambulantním provozem a když se v roce 2008 v Hradci Králové otevíral urgentní příjem, říkal jsem si, že by mě to docela zajímalo a přihlásil se tam. Po osmi letech jsem se pak přesunul na záchranku s ponecháním části úvazku na urgentu.
Zmiňoval jste také zkušenosti ze zahraničí…
Ano, měl jsem tu čest být u zrodu kurzu Advanced trauma life support v České republice, což je mezinárodně certifikovaný kurz pro lékaře od americké společnosti chirurgů a zabývá se ošetřováním pacientů se závažným úrazem v časné nemocniční fázi. Pro tyto kurzy zastávám pozici národního koordinátora a v roce 2016 se nám podařilo podobný kurz zavést i do přednemocniční fáze, a to pro zdravotnickou záchrannou službu. Tento kurz o závažně poraněné pacienty v přednemocničním prostředí jsem osobně absolvoval v roce 2014 v Anglii.
Ať už z pohledu pacienta, nebo personálu, v čem vidíte benefity urgentního příjmu?
Z pohledu personálu jde o opravdu velmi zajímavý obor, který zahrnuje nepřeberné spektrum akutních stavů. Co se týče pacienta, benefit vidím v tom, že základní diagnostika probíhá v jednom místě. Všude na světě se ukazuje, že zavedením urgentního příjmu se uleví celé nemocnici, protože základní síto se odehrává právě na urgentu a na jednotlivých odděleních se dělá specifická diagnostika.
Proč jste se rozhodl změnit působiště a přijmout pozici vrchní sestry urgentu v Pardubicích?
Vnímám to jako možnost se zase naučit něco nového, být u zrodu. Jednou už jsem sice v počátku fungování urgentního příjmu byl, ale na úplně jiné pozici, a tady je možnost vzít balíček zkušeností z posledních 14 let a zúročit je při vytváření nového pracoviště.