Z medika lékařem. Dlouhá cesta, která však stojí za to

Pátrání po problému, který nemusí být vždy na první pohled patrný, spolupráce s dalšími medicínskými odvětvími a samotná šíře oboru. Nejen to jsou důvody, proč se lékař Pardubické nemocnice Daniel Seibert po dokončení lékařské fakulty při volbě svého směřování rozhodl pro interní lékařství. Dnes, po pěti letech v praxi před ním stojí atestační zkouška. Jak dnes své rozhodnutí vnímá? A jak se vlastně z medika rodí lékař? 

Každého medika, který absolvuje lékařskou fakultu, čeká ještě poměrně dlouhá cesta. „Je to sice náročné, ale stojí to za to,“ hodnotí dnes svou volbu Daniel Seibert. Ten, stejně jako každý student lékařské fakulty, nejprve prošel povinnými praxemi v nemocnici v rámci studia. „Už tehdy jsem uvažoval spíše nad interním oborem a stáže mě v rozhodnutí ještě utvrdily,“ říká lékař. Po promoci tak bez váhání zamířil právě na internu Pardubické nemocnice. „Ten nástup sem byl plynulý, strávil jsem zde stáž, takže jsem věděl, jak to tady funguje a nastupoval jsem do známého prostředí. Určitě to bylo lepší, než kdybych šel do neznáma,“ hodnotí dnes Daniel, kterého po pěti letech od získání diplomu zanedlouho čeká atestační zkouška.

Vyhrála interna

Ta je však až druhým stupněm ve vzdělání lékaře. Ještě před ní musel splnit stupeň první, takzvaný základní kmen, který trvá dva a půl roku a je zakončený zkouškou. Ani jeden ze stupňů vzdělávání nikdy nestráví absolvent na jednom oddělení, nasbírat zkušenosti musí na řadě různých pracovišť. Chirurgie, ARO, kardiologie, nefrologie… To je jen malý výčet oddělení, na kterých Daniel strávil několik měsíců, aby mohl své povolání vykonávat samostatně. „Na všech odděleních naší nemocnice mě plně zapojili do práce a zároveň brali v potaz to, že směřuji k interní medicíně, takže jsem dělal činnosti, které jsou interně příbuzné,“ podotýká s tím, že přítomnost na jiných odděleních mu přinesla spoustu potřebných, rozmanitých zkušeností.  

I díky nim se upevnil v rozhodnutí věnovat se vnitřnímu lékařství. „Na interně mě baví její šíře. Je potřeba mít velký přehled, protože interní onemocnění se mohou projevit postižením téměř jakéhokoli orgánu. Někdy je náročné dopátrat se příčiny problému, často spolupracujeme s kolegy z dalších medicínských oborů, pacienta musíme sledovat jako celek, a to je právě to, co je na interně zajímavé,“ říká lékař. „U řady pacientů je tak kromě medicínského hlediska nutné vnímat i sociální a jiné aspekty. Pro mě osobně je to naplňující práce a už si nedokážu představit, že bych dělal něco jiného,“ uzavírá.