Půl století v Pardubické nemocnici. Radiologie zažila neskonalý boom, říká doktorka Ulvrová
Na radiodiagnostické oddělení Pardubické nemocnice nastoupila doktorka Lidmila Ulvrová v roce 1969 a vydržela zde dodnes. Žádná jiná lékařka v této nemocnici nepracuje déle než ona.
Jak se během vašeho působení v Pardubické nemocnici změnilo pracovní prostředí a váš obor?
Prostředí se změnilo radikálně. Když jsem nastupovala, byl tu primářem doktor František Procházka. Ten byl zakladatelem rentgenologického oddělení v Pardubické nemocnici a byl u stavby budovy, kde se dnes oddělení nachází. Tehdy šlo především o radiodiagnostiku skeletu a zažívacího ústrojí, měli jsme i angiologické pracoviště, kde se dělala základní cévní vyšetření. Ačkoli byl pan primář na svou dobu docela progresivní, možnosti bohužel nebyly takové jako dnes. Po doktoru Procházkovi nastoupil jako primář doktor Vladimír Zych. Přístroje se postupem času začínaly obměňovat, v roce 1987 jsme dostali první ultrazvuk, ale sdíleli jsme ho s gynekologií a kardiologií. Další možnosti pak začaly přicházet po revoluci, kdy nastoupil do funkce primáře doktor Dušan Spitzer. Přišla první a druhá generace CT, se vším jsme se museli sžít a za pochodu se naučit pracovat. No a dnes? Je tu neskonalý boom a já si to velmi užívám. Za současného primáře Leoše Ungermanna se radiodiagnostické oddělení dočkalo už dvou přestaveb, další generace špičkových CT přístrojů, nových ultrazvuků, nové angiografie a magnetické rezonance.
Co konkrétně si užíváte nejvíc?
S novými technologiemi přišly nové možnosti. Vše se digitalizuje a díky tomu nejsme odkázáni jen na to, co nám klinik napíše na poukázku. Ono se sice řekne, že medicína je pořád stejná, ale není to pravda. Díky novým metodám máme možnost zjistit řadu vážných stavů, což dřív nebylo možné. Nicméně medicínské myšlení a zdravý rozum si člověk musí zachovat.
Myslíte, že právě díky technologiím může být radiologie atraktivní?
Určitě. Dnešní generace má k technologiím mnohem blíž, je s nimi srostlá. Myslím, že za výhodu by mohl někdo považovat i to, že nemusíme tolik jako jiní lékaři pracovat s lidmi. Není to tolik stresující a vyčerpávající obor.
V Pardubické nemocnici jste 50 let. Nechtěla jste někdy změnit působiště?
Vlastně ne. Já jsem byla 25 let zástupcem primáře, což je půlka té doby. V práci jsem měla vždycky co dělat a vedle toho jsem měla i koníčky. Roli taky hraje určitě moje povaha, neměla jsem ambice to měnit, a držel mě tu i neustálý rozvoj oboru.
Co je podle váš tím nejdůležitějším faktorem, který udrží člověka na jednom pracovním místě?
No podívejte se (ukazuje na tabuli fotografií kolegů z dětství i současnosti, pozn. red.), to mi dali k 70. narozeninám. Není to krásný? Ráda se na to dívám. Vždycky tu byl dobrý kolektiv. Prima lidi, kteří k sobě byli přátelští. To myslím, že mluví za všechno. Navíc mladí lékaři člověka taky nabíjí. Jsou to fešáci, no nechodila byste sem ráda? :-)