K pediatrii jsem přišel jako slepý k houslím...

Emeritní primář dětského oddělení Pardubické nemocnice Vladimír Němec získal prestižní ocenění České pediatrické společnosti za celoživotní zásluhy v léčebně-preventivní práci v pediatrii.

„Je to milé. Člověka takové ocenění potěší,“ říká nestor východočeské pediatrie, který se se k péči o dětské pacienty a vlastně i do Pardubic dostal tak trochu náhodou. Za dobu jeho působení se však dětské a novorozenecké oddělení přeměnilo v moderní pracoviště a řada odborných aktivit, u jejichž zrodu stál, trvá dodnes.

Dětské oddělení zvolil i kvůli svým dětem

„Přišel jsem k němu jako slepý k houslím,“ přibližuje Vladimír Němec. „Můj strýc byl lékař a já jsem byl v podstatě odmalička vychováván k tomu, že se jím musím stát také. Nedokázal jsem se tomu vzepřít,“ usmívá se lékař, jehož vysněným oborem byla původně neurologie. „Měl jsem pocit, že je to moje parketa. Jenže jsem tenkrát po škole nesehnal místo. Volil jsem mezi internou, očním, ušním a dětským oddělením. Protože už jsem v té době měl své dvě děti, zvolil jsem si dětské oddělení,“ vypráví doktor, jehož další kroky směřovaly do Českého Krumlova. Zde s přestávkou, kdy musel narukovat, strávil deset let.

V Pardubicích nikdy žít nechtěl

„Na vojně jsem byl v Pardubicích a tehdy jsem si říkal, že bych tu nikdy žít nechtěl. Věděl jsem, že se po vojně vrátím do Českého Krumlova a o Pardubicích vůbec neuvažoval. Když jsem pak po deseti letech v Českém Krumlově dostal nabídku jít do Pardubic, nejprve jsem ji odmítl. Potom však bylo volání z Pardubic častější, až mě nakonec přesvědčili, abych sem šel dělat primáře,“ vzpomíná dlouholetý šéf dětského oddělení Pardubické nemocnice. To nakonec vedl 24 let.

Sametová revoluce nabídla nové možnosti

„Nastupoval jsem v roce 1989, v době sametové revoluce. To bylo období, kdy se spoustu věcí měnilo a otevřely se před námi nové možnosti. Během neuvěřitelně krátkého času se nám podařilo dovybavit oddělení moderními přístroji. Dostal jsem možnost několikrát navštívit Velkou Británii. Přestože už jsme tady měli mateřské pokoje a snažili jsme se k pacientům a jejich blízkým chovat přátelsky, pobyt v cizině mi umožnil se podívat na naši práci zase trochu jiným pohledem. Jak jsem se vrátil, snažil jsem se ty dobré věci ze zahraničí přinášet k nám. Otevřeli jsme oddělení dětem, lékaři začali chodit v civilu, nikoliv v bílém plášti. Začali jsme pracovat na tom, abychom tu mohli rozvíjet herní terapii,“ shrnuje Vladimír Němec, který se podílel na řadě publikací a přednášel na vysoké škole budoucím herním specialistkám.

Vladimír Němec byl také jedním z hlavních iniciátorů oblíbených seminářů pro obvodní lékaře. Založená tradice se drží dodnes. „Původně jsem se chtěl dopracovat ke stovce, ale okolnosti chtěly, že jsem se zastavil na čísle 90,“ dodává uznávaný dětský revmatolog, za jehož éry se v Pardubické nemocnici otevřela i revmatologická poradna. „Uspořádali jsme též 10 celostátních sjezdů dětských revmatologů a postupně rozvíjeli diagnostiku a léčbu nejrůznějších dětských onemocnění,“ sděluje dlouholetý člen renomované mezinárodní organizace EACH – European Asociation for Children in Hospital. „Zde jsme společně s kolegy z různých zemí hledali možnosti, jak pomoct rodičům a dětem, které jsou hospitalizované v nemocnici,“ vysvětluje Vladimír Němec.

Za 43 let v oboru se toho změnilo hodně

„Zatímco v zahraničí bylo běžné, že si rodiče museli spoustu věcí poměrně složitě sami vybojovat, u nás jsme se snažili jim jít hodně naproti,“ doplňuje lékař, podle něhož se toho za 43 let v oboru změnilo opravdu hodně. A to jak díky novým přístrojům, způsobům léčby i v přístupu k dětským pacientům. „Dětští pacienti jsou svým způsobem velmi vděční. Dokážou vám dát zpětnou reakci, která je bezelstná. Když se k nim chováte slušně, tak vám věří. A mě vždycky bavilo si povídat s dětmi a nevadilo mi komunikovat ani s jejich rodiči, i když s nimi to bylo často složitější,“ přiznává Vladimír Němec, pro něhož je největší odměnou z práce spokojenost právě dětských pacientů i jejich rodičů.

Pět let obvodním lékařem v Přelouči

Především o spokojenost mu šlo také v době, kdy působil jako obvodní lékař v Přelouči. „Když mi bylo 60 let, rozhodl jsem se, že na dětském oddělení Pardubické nemocnice skončím a na stará kolena zkusím něco jiného. A tak jsem pět let pracoval na obvodě. Bylo to také moc fajn. Tam jsem si uvědomil, že pediatrie je jenom jedna, ať už ji děláte v nemocnici nebo někde jinde,“ tvrdí lékař, který se poté vrátil zpět na dětské oddělení Pardubické nemocnice. „Velmi jsem si nabídky od pana primáře Mariana Šenkeříka vážil. Jsem rád, že se mohu věnovat dál pediatrii na ambulanci a být stále mezi lidmi,“ dodává Vladimír Němec.