Jaká byla vaše profesní cesta před nástupem do Nemocnice Pardubického kraje?
Po střední škole jsem nastoupil na Lékařskou fakultu v Hradci Králové. Po jejím absolvování jsem v medicíně, respektive v poskytování zdravotní péče strávil poměrně krátkou dobu a odešel jsem do oblasti, které se říká health care industry – několik let jsem pracoval pro nadnárodní korporaci na manažerských postech v oblasti zdravotnických prostředků. Zhruba po šesti letech jsme pak s panem doktorem Hermanem stáli u zrodu invazivní kardiologie v Pardubicích, kde jsme strávili zhruba jedenáct let. Poté jsem nějakou dobu podnikal a nyní se po několika letech vracím do Pardubické nemocnice. Věřím, že mám Pardubické i Chrudimské nemocnici co nabídnout a že vzájemná spolupráce bude prospěšná.
V Nemocnici Pardubického kraje jste zhruba dva měsíce. Je něco, co vás po vašem příchodu překvapilo?
Mému nástupu předcházela velmi otevřená komunikace, nicméně, i vzhledem k tomu, že mám srovnání se soukromým sektorem, jsem přeci jen byl trochu překvapen tím, že někteří nevidí výhody, které práce v nemocnici přináší. Můžeme mluvit o nějakých dílčích problémech, ale to jsou vždy záležitosti k řešení.
Máte, coby oblastní ředitel pro zdravotní služby Pardubické a Chrudimské nemocnice, téma, které by bylo potřeba prioritně řešit?
Těch oblastí je celá řada. Obecně půjde určitě o zefektivnění fungování obou nemocnic. Pak je tu velká otázka personální stabilizace a vzdělávání. V Česku máme dva světy, a to svět fakultních nemocnic, kde je personální situace diametrálně odlišná od toho druhého světa nefakultních nemocnic. Čím dále se pohybujeme od fakultní nemocnice, tím je personální situace komplikovanější. A zde vidím roli Pardubické nemocnice, která je svou velikostí a strukturou péče blíže nemocnicím fakultním, byť není přímo v týmu, ale velmi se jim blíží. Myslím, že Pardubická nemocnice by se měla podílet na vzdělávání lékařů i pro ostatní nemocnice naší společnosti.
Pokud bych měl dát nějaké konkrétní priority, je to v případě Chrudimské nemocnice jednoznačně stabilizace a uklidnění situace. Chrudimskou nemocnici nechceme ztratit. Doufám, že se nám to postupně daří a nakonec se podaří stabilizovat i interní oddělení. Zatím to vypadá, že jsme na dobré cestě.
V Pardubicích je teď jednou z priorit zdárné dokončení výstavby nového pavilonu. Ted už jsme v rozjetém vlaku, který se blíží do cílové stanice, a jenom stěhování oddělení bude poměrně náročný logistický proces, který nesmí narušit chod nemocnice.
Když se vrátíme k Chrudimské nemocnici, konkrétně k internímu oddělení, byl zde plán stabilizovat stacionář, příjmové i odborné ambulance a pustit se do postupné obnovy lůžkového oddělení, pravděpodobně v širším spektru interních oborů. Mění se něco na tomto plánu?
Základní kroky už byly v běhu před mým nástupem a nemocnice se intenzivně snažila získat plně kvalifikovaného lékaře L3, který by přišel a stal se hlavou oddělení. To se nám před několika dny povedlo. Pokud se nestane nic neočekávaného, nastoupí v dubnu letošního roku nový primář. V tuto chvíli jednáme i o tom, že by se v následujících týdnech začal pomalu zapojovat a poznávat chod oddělení.
Ve chvíli, kdy opravdu nastoupí, je možné začít oddělení budovat. Bude to přirozeně v postupných krocích. Žádný zázrak v podobě okamžitého otevření padesáti interních lůžek se ale samozřejmě konat nebude, to je nereálné. Pořád je potřeba ještě doplnit lékařský personál. Situace s interními lékaři v České republice je velmi komplikovaná, to všichni vědí, a stále platí, že pokud je adekvátní počet lékařů ve fakultních nemocnicích, v menších je situace naprosto odlišná, a to velmi těžká. Naštěstí i teď máme v odborných ambulancích a interním stacionáři jednak plně erudované lékaře, a jednak ty, kteří jsou velmi blízko získání specializované odborné způsobilost. A to nám může výrazně pomoci stabilizovat celý tým interny.
