Narodil se 26. března 1929. Střední školu absolvoval v Jaroměři, kde maturoval v roce 1948. Lékařskou fakultu vystudoval v Praze, studium ukončil promocí v roce 1953. První svoje lékařské zkušenosti získal na chirurgickém oddělení nemocnice v Ústí nad Orlicí u primáře Helmuta. Byla to doba velkých chirurgických autorit a osobností, největší slávy velkých primariátů malých měst.
Primář Helmut patřil v kraji k nejvýznamnějším chirurgickým primářům. Svoje chirurgické umění předal i svým dychtivým a učenlivým žákům. Doktor Jiří Smutný se zde naučil chirurgii. Když odtud přešel do Litomyšle jako zástupce primáře a dále do Pardubic, byl již hotový chirurg. I zde se stal zástupcem primáře chirurgie a jeho chirurgická dráha se dále slibně rozvíjela. Velmi rychle se stal známým. Výrazně stoupalo jeho uznání u široké veřejnosti nejen kvůli umění operovat, ale i pro laskavé chování a pochopení pro své pacienty. Stal se velice populárním a oblíbeným lékařem.
V tuto dobu vrcholila liberalizace veřejného i politického života. Trvala však velmi krátce, a bohužel tento závan svobody, radosti a naděje se nikdy nenaplnil. Vzápětí byla vystřídána nastupující dobou normalizace. Celý národ prožil obrovské zklamání. Tisíce lidí se ocitly na okraji společenského zájmu a uznání. Probíhající prověrky dělily lidi na příslušníky první, druhé, někdy i třetí kategorie. Nevyzpytatelnou cestou osudu, se tak člověk vychovaný v úctě, slušnosti a respektu hodnot první republiky, vyznavač masarykovské tradice, stal obětí rozsáhlých represí.
Doktor Jiří Smutný byl přeřazen na chirurgickou ambulanci polikliniky v Pardubicích. Měl určený jeden klinický den, pro jistotu na chirurgické klinice v Hradci Králové. Mohl sloužit tři služby za měsíc. Přestal operovat, nesměl učit ve Zdravotnické škole, vychovávat lékaře, dostávat odměny a dále se vzdělávat. V průběhu roků vyměnil pardubickou polikliniku za chirurgickou ambulanci polikliniky v Holicích. Jinak se nezměnilo nic. Mohl ale již docházet na chirurgické oddělení do nemocnice v Pardubicích. Vyrovnal se se svým osudem.
Jaké ale byly pocity aktivního, schopného a oblíbeného chirurga, který v nejlepších letech svého života nemohl dále vykonávat svoji práci? Co se stane s jeho duší, myslí a charakterem? Pochopí pouze vnímavější a Ti, co prožívali podobný úděl. Osud naštěstí není jenom nevlídný. Má svoji příznivější tvář a nabízí i lepší stránky života. Celou nelehkou životní poutí doktora Smutného provázela jeho oddaná, obětavá a věrná žena, paní prof. Zdena Smutná, ochotná snášet spolu s ním nespravedlnost a veškerá příkoří. Ulehčovala mu jeho trápení. Společně se třemi dětmi vytvořila spolehlivé zázemí, dovolující zapomenout na nepřízeň osudu a nalézt plné rodinné štěstí.
Změna politických poměrů zastihla doktora Smutného v plné síle a odhodlání s vůlí být dále prospěšný svojí prací. Nezměnila se celková obliba mezi lidmi ani jeho charakter. V měnící se společnosti se s velkou veřejnou podporou stal prvním voleným ředitelem pardubické nemocnice. Začal s její transformací, přičinil se o novou rozsáhlou výstavbu, moderní technologické vybavení a další změny, přinášející dosud nevídanou odbornou úroveň. Neúnavně pracoval až do doby, kdy jej postihla vážná nemoc.
Albert Camus napsal: „Velkým činí člověka jeho rozhodnutí být silnější než jeho úděl.“ Doktor Smutný se ve všem se svým údělem vyrovnával s noblesou a se ctí. Za chirurgické mistrovství a svoje osobní postoje obdržel nejvyšší vyznamenání České chirurgické společnosti ČLS J. E. Purkyně, medaili zakladatele české moderní chirurgické školy prof. Karla Maydla. Největší poctu a uznání mu ale udělili jeho pacienti a spolupracovníci neutuchajícím obdivem, respektem a úctou. Z
emřel člověk, který lidem a společnosti daleko víc dával, než od nich mohl kdykoliv dostat.
Čest jeho památce.
Doc. MUDr. Karel Havlíček, CSc.