„Bylo to super. Možnost mít přidělenou jednu sestřičku, kterou jsem stínoval ve službách, mi dalo mnohem víc než skupinové praxe,“ říká student 1. ročníku oboru zdravotnické záchranářství na Fakultě zdravotnických studií Erik Mach a vysvětluje tím vše podstatné. Cílem tohoto systému odborných praxí, který Fakulta společně s Nemocnicí Pardubického kraje studentům umožňuje, je totiž přidělit každému studentovi vlastního mentora, tedy zdravotníka z nemocnice. Svého mentora pak student po dobu praxe stínuje v jeho směnách a vyzkouší si s ním tak skutečnou práci zdravotníka, například i včetně nočních a víkendových směn a svátků.
Ruce navíc jsou pro zdravotníky bonusem
„Svěřené studenty postupně pouštíme ke všemu, co v práci děláme my sami a co péče o pacienta obnáší – od příjmu, přes hygienu, převazy ran, až po specializované úkony, které mohou dělat, a pokud je to možné, umožníme jim i náhled na operační sál. Pracují společně s námi pod dohledem a tímto procesem nakonec docházíme k tomu, že student má prostor si procesy a úkony vyzkoušet samostatně, čímž získává jistotu,“ popisuje Lucie Jirásková, sestřička na traumatologii Pardubické nemocnice a akademická pracovnice Fakulty zdravotnických studií, která je sama mentorkou a zároveň koordinátorkou mentorů v Nemocnici Pardubického kraje. Její slova potvrzuje i Erik Mach, který si praxi stínováním odchodil letos na jaře právě na traumatologii. „S mojí mentorkou Martinou jsme si perfektně sedli. Pod dozorem mě nechávala dělat všechny úkony a vyšla mi vstříc, když jsem se chtěl jít podívat na operaci. Rozhodně bych neměnil,“ doplňuje Erik.
Na rozdíl od skupinových praxí forma stínování studentům i zdravotníkům dává mnohem více benefitů. „Skupinové praxe jsem zažil na střední, ale nebylo to úplně ono. Do stínování bych šel ale znovu,“ říká Erik. Stínování si pochvaluje i zdravotnický personál. „Pro mě samotnou je velkým přínosem pracovat se studenty. Třeba na noční mám pak dvě ruce navíc, což je ohromný bonus,“ popisuje Lucie Jirásková a dodává: „Když jsou studenti na praxích sami za sebe, v kontrastu se skupinovou praxí se velmi snaží a stávají se platnými, samostatnými členy zdravotnického týmu.“ Že skutečná praxe v reálném prostředí s možností si vše vyzkoušet je tou nejcennější zkušeností, viděla Lucie na všech svěřených studentech. „Setkání s realitou provozu pro ně bývá občas překvapivé. Nejsilnější je to většinou v momentu, kdy student poprvé otevře dveře, za kterými už není učebna, ale leží tam skutečný pacient, se kterým musí mluvit, dotýkat se ho, pečovat o něj,“ říká mentorka.
Z praxe na brigádu nebo do práce
Praxe stínováním probíhají ve všech pěti zařízeních Nemocnice Pardubického kraje, tedy v nemocnicích v Pardubicích, Chrudimi, Ústí nad Orlicí, Litomyšli a ve Svitavách, a je do nich zapojeno šest desítek mentorů z řad zdravotníků. V letošním akademickém roce prošlo touto praxí zhruba 120 studentů a během svého působení v nemocnicích tak přirozeně zažili pandemii covidu. „Všichni studenti vzali závažnost situace za svou, poprali se s tím s námi a zvládli to na výbornou,“ dodává Lucie Jirásková. Řada studentů pak v nemocnicích vypomáhala i nad rámec povinných hodin, někteří z nich dokonce v nemocnicích na menší úvazky nebo brigádně již pracují.
Čeští, ale i zahraniční
Stínování však není jedinou příležitostí, při které se budoucí zdravotníci seznámí s nemocnicí. V období letních prázdnin si zde mohou domluvit individuální praxe, případně mohou s Nemocnicí Pardubického kraje spolupracovat i při přípravě svých závěrečných prací. A opomenuti rozhodně nejsou ani studenti ze zahraničí. Těm se dlouhodobě věnuje i sestřička Lenka Havlínová z chirurgické JIP Pardubické nemocnice: „Zahraniční studenty, kteří přijedou například v rámci Erasmu a jdou k nám na praxe, zapojujeme do běžného režimu oddělení. Pokud se na to cítí, vyzkouší si pod dohledem úplně všechno.“ Vzhledem k jazykové bariéře jsou zahraniční studenti, podobně jako v programu stínování, svěřeni konkrétnímu zdravotníkovi, který ho praxí provádí. I pro studenty ze zahraničí je setkání se skutečným provozem novou zkušeností. „Dost často je překvapí množství pomůcek, které využíváme, ale i skladba pacientů nebo obecně náročnost práce,“ uzavírá Lenka Havlínová.
Více informací o praxích i dalších formách vzdělávání naleznete zde.
