Lékaři oddělení soudního lékařství Pardubické nemocnice byli oceněni za dlouholetou činnost pro policii. Primář Pavel Toupalík (foto vlevo) a jeho zástupce Petr Baláž obdrželi čestnou bronzovou medaili Krajského ředitelství policie Pardubického kraje za přínos při budování partnerství a spolupráce.
„Naším cílem je poskytování maximálního servisu policii. Toto ocenění bereme jako odměnu za naši dlouhodobou práci pro policii, velmi si toho vážíme,“ pronesl primář Toupalík. „Jenom se snažíme odvádět dobrou práci, být vstřícní a komunikovat. Těší nás, že policejní složky jsou s naší činností spokojené,“ dodal jeho zástupce Baláž.
Ocenění jste získali od krajského ředitele policie v Pardubickém kraje. Vaše oddělení však spolupracuje i s policisty z jiných regionů, že?
Toupalík: Jako samostatné oddělení jsme začínali v roce 2007. Navázali jsme na činnost ordinariátu, který tady působil lokální pracoviště více méně pro Pardubice a Chrudim. Případy z ostatní okresů Pardubického kraje se vozily na soudní do Hradce Králové. Postupně jsme rozšířili tým lékařů a středního personálu tak, že jsme byli schopni kapacitně navýšit provoz a stali jsme se monopolním pracovištěm pro náš kraj. Následně se na nás začaly obracet zdravotnické záchranné služby i policie z dalších krajů s tím, že mají zájem o spolupráci s námi.
Nejprve z kraje Vysočina, který nemá soudní lékařství. Případy ze severní a východní části se vozily do Brna a z jižní a západní do Českých Budějovic. Měly však enormní zájem o spolupráci s námi, takže jsme pak začali provádět pitvy a další činnost i pro tuto oblast. Ze začátku zejména pro okres Havlíčkův Brod a postupně se přidaly další. Byl to tlak z jejich strany, nikoliv naše snaha o nějakou expanzi. Oceňovaly vstřícnější spolupráci s námi a lepší servis. Poté jsme navázali spolupráci i s oblastí středních Čech. Nejdříve s Kolínem a Kutnou Horou, poté s Nymburkem a částečně Prahou – východ a Benešovem. To nás velmi těší.
Kolik pitev ročně provádíte?
Baláž: V roce 2007 se jednalo zhruba o 500 pitev ročně. Postupně počet narostl na přibližně 1200 pitev za rok.
Zatímco patologům počty pitev v souvislosti s novým občanským zákoníkem dramaticky klesly, vaše čísla mají stoupající tendenci?
Baláž: Nyní se na patologii v Pardubické nemocnici provádějí pitvy velmi sporadicky. Naopak u nás je to jiné a počty pitev v posledních letech jsou na našem oddělení poměrně stabilní. Toupalík: U nás, na rozdíl od patologie, jsou pitvy z velké části povinné. Pokud dochází k úmrtí v terénu bez svědků a často bez nějakých předchozích obtíží, musí se pitva provést. Ať už je to pitva zdravotní, nebo pitva soudní, kterou nařizuje policie. Rodina nemá v podstatě šanci pitvu odmítnout, protože je ze zákona povinná. A pak se samozřejmě jedná o úrazy – od náhodných přes sebevraždy až po vraždy.
Jaké procento tvoří pitvy související s vyšetřováním policie?
Toupalík: Jedná se přibližně o 10 procent.
Baláž: Drtivá většina naší činnost je pro resort zdravotnictví. To znamená určování příčin smrti a případně vyloučení násilné smrti. To provádíme prakticky denně.
Toupalík: Ale je i řada případů, kdy k nám bylo tělo přivezeno jako náhlé úmrtí bez nějakých podezření. A při pitvě se zjistí, že jednalo o násilnou smrt způsobenou druhou osobou. V tom případě se pitva přeruší a kontaktuje se policie, která nařídí pitvu soudní, a už se jede v režimu trestního řízení. Zdravotní pitva má obrovský význam i z hlediska prevence násilné trestné činnosti.
Jak časté jsou to případy?
Baláž: Naštěstí těchto případů za rok není moc, jsou to spíše jednotky. Ale vyskytují se, není to nic neobvyklého.
Jsou tyto případy pro vás nejsložitější a zároveň asi i nejzajímavější?
Baláž: U každé zdravotní pitvy musíme počítat s tím, že se něco takového může zjistit. Proto je nutné ke každé pitvě přistupovat velice zodpovědně. A je pro nás velice důležitá úzká spolupráce s policií, neboť ne vždy máme v době pitvy všechny informace k zemřelému.
Vyjíždíte i na místo trestného činu?
Toupalík: Neustále je jeden z lékařů na telefonu pro případ konzultace nebo pro nutnou přítomnost na místě činu.
Baláž: Policii v našem kraji poskytujeme nepřetržitý servis. Snažíme se vyjet kdykoliv je to potřeba. Spolupráce je velmi intenzivní.
Toupalík: Pokud je příčina úmrtí nejasná a vzniká podezření, nebo z úrazových změn na těle je zřejmé, že by tam mohla být účast nějaké druhé osoby, policie žádá soudního lékaře, aby se dostavil na místo činu. Provádí se tam prohlídka, záznam na videokameru s popisem poranění, předběžně se určuje doba úmrtí a dělá se předběžný závěr z mechanismu úrazových změn. Pak probíhá pitva. Většinou druhý den, ale jsou i případy, kdy se pitvá třeba hned v noci, protože je tam nebezpečí z časového prodlení.
Už jste říkali, že počet pitev na vašem oddělení od doby jeho vzniku stoupl. Zvýšil se i počet pitev souvisejících s trestnou činností?
Toupalík: V násilné trestné činnosti byl obrovský boom v 90. letech, kdy u nás začala organizovaná trestná činnost. Byly tady různé kauzy, jako třeba mediálně známé Orlické vraždy. Byly velmi unikátní, do té doby jsme nic takového neznali. V 90. letech nastal obrovský nárůst smrtelných poranění po střelných ranách. V současnosti nastal trošku pokles této činnosti. Zdá se, že došlo k ustálení počtu násilných trestných činů.
Říkáte, že v 90. letech nastal nárůst smrtelných zranění střelnými zbraněmi. Je něco typického pro současnost?
Toupalík: V současnosti jsou to případy, a nejsou ojedinělé, že pachatelem je osoba duševně nemocná. Letos i vloni jich bylo docela dost oproti minulým letům.
Baláž: A jedná se o případy poměrně závažné. Okolnosti jsou pak velmi atypické, kolikrát až bizarní.
Toupalík: Jde třeba o osoby, které byly propuštěny z detenčního zařízení a léčí se ambulantně. Léčbu pak třeba nedodržují a spáchají nějaký trestný čin, často brutální. Jedním z letošních případů byla vražda matky, kdy se dcera na našem psychiatrickém oddělení přiznala lékaři. Říkala mu, že matka se začala měnit v démona a že ji musela zneškodnit. Bylo zajímavé, že matka skutečně zemřela, ale nebyla nařízena pitva. Lékařka na místě nezjistila žádné známky násilí. Naštěstí to lékař z psychiatrie oznámil policii. Začalo pátrání a bylo zjištěno, že došlo k úmrtí matky. Pro jistotu byla nařízena soudní pitva a při ní se skutečně potvrdilo, že se jednalo o vraždu. Byly tam stopy rdoušení. Psychiatrická pacientka tedy vypovídala pravdu.
Pokud by tedy tato žena neprozradila lékaři, že zabila matku, nikdy by se nezjistilo, že zemřela násilnou smrtí…
Toupalík: Máme obrovskou výhodu oproti situaci třeba v Německu nebo v Rakousku. U nás je obrovské procento pitev po úmrtích v terénu. Po každém úmrtí, které nastane beze svědků, povinně následuje pitva zemřelého. V Německu je to jinak. Pokud není podezření ze spáchaného trestného činu, rodina může pitvu odmítnout. Nyní si vezměte, že jsou případy, kdy ze zevní prohlídky nepoznáte násilný trestný čin. A bez pitvy není šance to prokázat. Pokud tedy nemohou provádět klasické pitvy, dělají se alespoň tzv. virtuální pitvy. Tedy vyšetření pomocí CT přístroje. Neinvazivně se dává dohromady mechanismus úrazových změn.
Český model asi považujete za optimálnější, že?
Toupalík: V tomto případě máme dobrou legislativu.
Baláž: Pokud je pitva provedena dobře, přístroje ji nedokážou nahradit. Mohou výrazně pomoci třeba při určení mechanismu úrazu nebo směru střelného poranění, ale samotná pitva pořád ještě zůstane základem našeho oboru. A myslím si, že určitě ještě na poměrně dlouhou dobu.
Toupalík: Přístroje ale také využíváme. Naše pracoviště je v rámci republiky specifické tím, že poměrně rutinně provádíme tzv. imunohistochemická diagnostická vyšetření. Jsou to velmi citlivé metody k určování stáří poranění, úrazových změn v častých fázích, kdy to třeba jiné metody nezobrazí. Sloužíme i jako školící pracoviště pro jiné ústavy.
Jaký případ od vzniku vašeho oddělení byste označil za nejsložitější?
Toupalík: Měli jsme poměrně dost zajímavých případů. Ty nejzajímavější jsou ty, které jsou zpočátku nejasné nebo u nich není žádné podezření a až v průběhu pitvy se zjistí, že byl spáchán trestný čin. Jsme rádi, když se pak pachatel dozná a mechanismy jsou shodné s naším posudkem.
V posledních letech to byla úmrtí dvou kojenců – jednoho z našeho kraje a jednoho z Vysočiny. Mělo se jednat o syndrom náhlého úmrtí, na dětech nebyly patrné žádné úrazové změny. V obou případech jsme při pitvě objevily úrazové změny, které svědčily pro prudký akceleračně-decelerační pohyb hlavičkou. Oznámili jsme to policii. Okamžitě začala s vyšetřováním, ale ani v jednom případě se nikdo nepřiznal. Rodiny tvrdily, že nikdo s dítětem netřásl a že se jednalo o náhlé úmrtí ve spánku bez nějakých varovných příznaků a bez násilí.
Nakonec se v jednom případě asi po roce a ve druhém zhruba po půl roce pachatelé doznali. V jednom případě to byl otec, ve druhém druh. Oba skutečně v afektu prudce třásli hlavičkou dítě. Jejich výpovědi přesně odpovídaly našemu znaleckému posudku. Měli jsme pocit zadostiučinění, že naše práce k něčemu je a že trestný čin byl odhalen.
Bez pitvy by se nic neprokázalo.
Za jeden složitý případ jste si nedávno vysloužili uznání i od středočeských policistů, že?
Toupalík: Měli jsme spoustu případů, kdy k nám přivezli náhle zemřelého bez úrazových změn. A až při pitvě se zjistilo, že se jednalo o vraždu. Třeba i brutální. Toto byl jeden z nich. Jednalo se o bezdomovkyni neznámé totožnosti, která byla s pokročilejšími posmrtnými změnami nalezena v opuštěném drážním domku ve Velimi. Lékař na místě při ohledání neshledal známky zevního násilí, nicméně z důvodu identifikace byla nařízena soudní pitva. Už i zjištění identifikace bylo zajímavé. Ženu se podařilo ztotožnit v průběhu jednoho dne. Velmi nám pomohla i konzultace s primářem naší neurochirurgie Brožem, který se na pitevně vyjadřoval ke staršímu zákroku na lebce, při němž jí byla na klenbu lební dána atypická náhrada. Pan primář nám vytipoval stáří tohoto zákroku i pracoviště, kde mohl být proveden. Policie následně během jednoho dne zjistila, o koho se jedná a že tato žena byla operována ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.
Dalším úspěchem bylo, že během dvou měsíců od pitvy byli zatčeni dva pachatelé tohoto trestného činu a během krátké doby byli i odsouzeni. Byl to příklad velmi dobré spolupráce mezi námi a policií.
Dušan Korel
