Jak komunikovat se zrakově handicapovaným pacientem, jak k němu přistupovat, s čím mu pomoci, co naopak nechat na něm. A také si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké je to žít se zrakovým postižením. To vše bylo náplní zážitkového semináře, který se uskutečnil v rámci programu Přátelská nemocnice pro zdravotníky Pardubické a Chrudimské nemocnice.
„Cenné informace mi pomohou nejen v práci zdravotní sestry, kde se často setkáváme a pracujeme s lidmi se zrakovým postižením, ale i v běžném životě,“ pronesla staniční sestra z geriatrického centra Pardubické nemocnice Jana Fousová. „Seminář má pro každého účastníka velký přínos. A zážitková forma je skvělá. Každý si mohl zkusit život nevidomého. Třeba při psaní, chůzi po schodech nebo při obyčejné denní aktivitě, jakou je nalévání čaje,“ dodala náměstkyně ošetřovatelské péče Chrudimské nemocnice Gabriela Medunová.
Zážitkové semináře se v Nemocnici Pardubického kraje konají ve spolupráci s TyfloCentrem Pardubice, o. p. s. Zdravotníci absolvují nejprve teoretickou část, v níž je odborní pracovníci Tyflocentra seznámí s životem zrakově postižených, a poté následuje praktická, zážitková část. „Největším přínosem pro účastníky je praktická ukázka pomoci nevidomému. Vlastním prožitkem si nácviku si zdravotníci uvědomí, jaká úskalí mohou nevidomého potkat. Snažíme se pomocí tohoto semináře předat informace o životě lidí se zrakovým postiženým,“ uvedla školitelka Lenka Vaněčková.
V rámci semináře mají zdravotníci možnost se setkat s nevidomým člověkem, jenž je jedním z odborných pracovníků TyfloCentra. Autenticky jim tak může přiblížit svůj život a veškeré radosti i nástrahy, které prožívá. „Jeho účast byla velice pozitivní. Mluvil naprosto otevřeně o svých problémech, o tom, jak se s postižením vyrovnává, o pomoci či nepomoci okolí. Bylo velmi přínosné vše přímo od něho slyšet,“ řekla Miluše Lemberková, sestra z Rehabilitačního centra Pardubické nemocnice.
Účastníci semináře, který se tentokrát konal na Chirurgické klinice Pardubické nemocnice, se také seznámili s celou řadou kompenzačních pomůcek, které nevidomým pomáhají v běžném životě. Vyzkoušeli si pohled na svět pomocí speciálně upravených brýlí, které dokonale simulovaly různá zraková postižení. A především si odnesli celou řadu užitečných poznatků pro praxi a kontakt se zrakově postiženým pacientem. Získali informace, jak takového člověka oslovit, jak k němu přistupovat, jak mu ukázat nemocniční prostředí nebo jak by měl vypadat správný přístup při vyšetření. „Velice často, byť v dobrém úmyslu, se snažíme pacientovi se zrakovým postižením pomáhat za každou cenu. Často ale zapomínáme, že v mnoha okamžicích naše pomoc pro něho není přínosem. Vybalíme mu věci při příjmu, urovnáme noční stolek, posuneme židli, aby o ni nezakopl. Jenže zapomeneme na to, že tento člověk si musí věci porovnat sám, sám si musí vše ohmatat a porovnat podle svých zvyklostí. Jindy zase mluvíme více s jeho doprovodem než s ním,“ řekla Miluše Lemberková.
Kromě teoretických poznatků nabídl seminář i vlastní prožitek a možnost vyzkoušet si život zrakově handicapovaného. S páskou před oči se účastníci mohli naplno ponořit do světa nevidomých a zkusit si běžné denní činnosti, aniž by viděli. Zkusili si nalít vodu do hrníčku, napsat vzkaz a podepsat se nebo vyjít a sejít schody. „Museli jsme zdolávat překážky, které my ostatní ani nevnímáme. Bylo opravdu zajímavé okusit si pocity nevidomého člověka, který prochází neznámým prostředím jen za pomoci hůlky a průvodce,“ řekla Jana Fousová.
