Za 50 let více než 10 tisíc pacientů
„Největší kouzlo chirurgie je v možnosti rychle a zásadně ovlivnit nemoc pacienta,“ poznamenal chirurg, který za 50 let operoval více než 10 tisíc pacientů. „Za těmito čísly vidím svou celoživotní práci,“ uvedl držitel prestižní ceny. Tu od roku 1996 každoročně uděluje Česká lékařská komora osobnostem, jež výkonem své lékařské praxe či vědeckou činností významně přispěly k rozvoji medicíny a byly příkladem a vzorem pro své kolegy.
„Nejcennější je pro mě skutečnost, že původní návrh podali moji bývalí nejbližší spolupracovníci. A to jsem k nim nebýval moc laskavý. Potom už to byla nevyzpytatelná cesta osudu,“ sdělil Karel Havlíček, který o jiném než lékařském povolání v podstatě ani nechtěl uvažovat.
Rok práce ve strojírnách a slévárnách
„Moje cesta k oboru ale byla poměrně obtížná. Neměl jsem ten správný původ. Po maturitě mně nedoporučili studium na vysoké škole. Moje přihlášky na lékařskou fakultu se opakovaně vracely. Rok jsem musel pracovat ve strojírnách a slévárnách. Potom jsem dostal dobrý posudek a problémy zmizely. V té době to nebylo tak neobvyklé,“ zavzpomínal lékař, jenž již během studia pracoval ve studentském vědeckém kroužku na chirurgické klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně.
„Vedl ji profesor Josef Podlaha, jeden z našich nejlepších chirurgů té doby. Choval se k nám velmi přátelsky a neuvěřitelně vstřícně. Mohli jsme pracovat na ambulanci a asistovat u operací. Nikdy potom jsem si nepřipadal důležitější,“ podotkl Karel Havlíček.
Co by nemělo chybět správnému lékaři?
Jeho začátky prý byly dost složité. „Byl jsem levoruký a v té době s tím chirurgie vůbec nepočítala. Všechno bylo na pravou ruku. Pokud jsem chtěl vydržet u chirurgie, a to jsem velmi chtěl, musel jsem se naučit operovat pravou rukou. Moc mně to nešlo a trvalo to dlouho. Mělo to ale jednu velkou přednost. Naučil jsem se operovat oběma rukama. Někdy to potom byla výhoda,“ řekl dlouholetý přednosta chirurgického oddělení Pardubické nemocnice, podle něhož se obor od dob jeho začátků proměnil zcela zásadně. „Hlavně u zobrazovacích metod. Jenom málokdy se začíná operovat bez znalosti diagnózy. Což v době mých začátků občas bývalo. Klasická chirurgie je nahrazována miniinvazivními postupy, nastupuje robotizace. Některé operace se provádějí endoskopickou cestou. Pacientům to přináší mnoho výhod. Někdy ale vznikají obtížně řešitelné komplikace. Je otázkou času, kdy se i to spraví,“ přemítal uznávaný chirurg, jenž se domnívá, že správnému lékaři by neměl chybět také soucit a pochopení. A kdy má podle něj lékař dobrý pocit ze své práce? „Když se pacient uzdraví,“ uzavřel letošní držitel ocenění Rytíř českého lékařského stavu.
Letošní projev prezidenta ČLK MUDr. Milana Kubka k pasování doc. MUDr. Karla Havlíčka, CSc., naleznete ZDE.
Více k udělování čestného ocenění ZDE.
