Primář Bureš: Zájem mladých o multioborovou spolupráci při léčbě ran stoupá

Primář Bureš: Zájem mladých o multioborovou spolupráci při léčbě ran stoupá
1. února 2017
Primář Geriatrického centra Pardubické nemocnice Bureš se ohlíží za 15. celostátním kongresem České společnosti pro léčbu rány.

Stoupá zájem zdravotníků o multioborovou spolupráci při léčbě chronických ran a kožních defektů. To je nejcennější poznatek, který přinesl patnáctý ročník celostátního kongresu České společnosti pro léčbu rány s mezinárodní účastí v Pardubicích. „Tato medicínská oblast jednoznačně vyžaduje spolupráci odborníků z mnoha oborů. Nelze si myslet, že všechno zvládnu sám, občas je potřeba pomoci či konzultace jiného specialisty. Je velice pozitivní, že nutnost multioborové spolupráce už lékaři i sestry začínají chápat,“ pronesl Ivo Bureš, předseda České společnosti pro léčbu rány a primář Geriatrického centra Pardubické nemocnice.

15. celostátní kongres České společnosti pro léčbu rány na téma „Mezioborová spolupráce při léčbě ran a kožních defektů“ se konal ve dnech 26. a 27. ledna 2017 v kongresovém centru pardubické Univerzity. Jeho spolupořadateli byly Pardubická nemocnice a Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Akce se uskutečnila pod záštitou hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického a rektora Univerzity Pardubice Miroslava Ludwiga, v čestném předsednictvu byla i ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání Ministerstva zdravotnictví ČR a hlavní sestra ČR Alice Strnadová.

Kromě českých a slovenských zdravotníků se kongresu zúčastnili i odborníci z Velké Británie, Nizozemí a Portugalska.

Pane primáři, každým rokem se zvyšuje počet účastníků kongresu. Bylo tomu tak i letos? Vydařil se patnáctý ročník?

Letos byl opět velký zájem, měli jsme pravděpodobně nejvíce účastníků v celé historii kongresu. V průběhu dvou dnů jsme měli přes 1100 účastníků. Tímto počtem se už dostáváme na hranu prostorových možností, ale vše jsme zvládli. Obsahově byl kongres určitě velice vydařený, program přednášek a workshopů byli zajímavý. Potěšilo nás, že se tady sešlo mnoho mladých lidí z řad lékařů i nelékařských zdravotnických pracovníků s výrazným zájmem o problematiku léčby a hojení ran a se schopností diskutovat, což v dřívějších letech nebylo. V tomto směru má kongres významný přínos. Zájem mladých zdravotníků o tuto problematiku je určitě velice pozitivní. Navíc vědí, o čem mluví. To vnímám jako nejpozitivnější. Hovořil jsem i se zástupci řady vystavovatelů. Sami mi říkali, že letos je to jiné.

Účastníci kongresu už k nim na stánek nechodili jen s otázkou, co mají letos nového. Přišli diskutovat cíleně k věci a k celé problematice. Bylo na nich vidět, že už něco znají. To je nádherné. Během patnácti let se kongres tímto způsobem rozšířil a zkvalitnil, což je perfektní. Udělal se kus práce. Jsem rád, že jsme trošku přispěli k propojení oborů a ke vzájemné spolupráci. To považuji za hodně důležité.  Dá se tedy říct, že se multioborová spolupráce při léčbě chronických ran a defektů rozvíjí? Určitě. Zejména u mladších lékařů a sester. Ti chápou důležitost spolupráce specialistů z různých oborů víc. Ale samozřejmě i mezi staršími zdravotníky jsou lidé osvícení, i když více je těch, kteří se soustředí výhradně na svůj obor.

Zájem mladých lékařů a sester ale může do této problematiky vnést „svěží“ vítr, že?

Zejména mezi lékaři. U sester je to více automatické, protože jsou zvyklé přecházet z jednoho oddělení na druhé. Lékaři tak ne. Proto mám radost z jejich zájmu. To je zároveň pozitivní zpráva pro pacienty s těmito zdravotními obtížemi. Spolupráce specialistů z různých medicínských oborů je jedním z klíčových základů úspěšné léčby. S tím souhlasím. Zároveň ale na kongresu zaznělo i několik přednášek na téma, které bych nazval „mnoho psů, zajícova smrt“. Byly o tom, že pacienti měli problémy, ale lékaři si je mezi sebou předávali a terapie se odkládala. Každý postupoval podle svého a nedomluvili se navzájem. Bylo to v nemocnicích, kde si každé oddělení jede po své linii. Bylo zajímavé, že o tom vůbec hovořili. Takže přednášky ukazovali nejen multioborovou spolupráci, ale také nespolupráci a následné dopady.

Pokud si ale z nespolupráce vezmou zdravotníci ponaučení, je určitě vhodné na takový postup poukázat. Souhlasíte?

Samozřejmě. Je potřeba mluvit i o takových situacích. Na nich se pak potvrzuje důležitost multioborové spolupráci.

Na kongresu tradičně vystupují i odborníci ze zahraničí. Jakými tématy obohatili letošní program?

Zajímavou přednášku měl člen Rady Evropské asociace hojení ran EWMA Mark Collier, který hovořil o velkém centru pro hojení ran ve Velké Británii. Účastníky kongresu seznámil i se systémem vzdělávání lékařů a sester v oborech zabývajících se touto problematikou a s různými certifikačními kurzy. Viceprezident Portugalské společnosti pro léčbu ran Paulo Alvés se zaměřil na nová doporučení světové a evropské asociace při hojení ran. Celkově se dá říct, že všichni zahraniční hosté přispěli svým zajímavým dílem ke kvalitě programu.

Drží české zdravotnictví v této oblasti krok s Evropou a se světem?

Bohatě. Možná jsme se podceňovali, ale jsme minimálně na stejné úrovni. I když leckde mají sestry větší pravomoci, u nás je to někdy ještě zbytečně moc svázané. Když jsou zkušené a mají adekvátní vzdělání a kurzy, mohly by dělat podstatně víc, kdyby jim to umožnila legislativa. U nás je nositelem výkonu stále lékař, což třeba v domácí péči je často zbytečné. U řady výkonů v rámci převazů a léčby ran by sestra mohla nést zodpovědnost sama a lékař by byl v těchto situacích jako konzultant. Léčba ran je týmová spolupráce.

Dušan Korel

Další aktuality

S chirurgickým robotem už se operuje

7. května 2024

V Pardubické nemocnici se na konci minulého týdne uskutečnila první operace využívající robotického operačního systému da Vinci Xi. Zdejší lékaři tak už například zvládli úspěšně odoperovat pokročilý nádor tlustého střeva. Samotná operace trvala přes pět hodin. Všichni čtyři pacienti, které chirurgové zatím operovali s pomocí robota, se rychle zotavují. Část už jich je v domácím léčení.