Akce, při níž se současnost prolínala s historií. Na jedné straně nejmodernější operační postupy v živých přenosech z operačních sálů. Na straně druhé připomenutí významných osobností československého očního lékařství, a především pocta docentu Janu Iserlemu, jenž v tomto roce oslaví úctyhodných 100 let. Takové bylo letošní odborné setkání oftalmologů Malá pardubická Live Surgery, které 3. května pořádalo oční oddělení Pardubické nemocnice.
„Letošní Live Surgery vyšla nad očekávání,“ pronesl docent Jan Novák. „Operace proběhly bez komplikací, skvěle fungovala technika při přenosech, zajímavý byl odborný program, podařil se křest knihy o historii našeho oddělení, měli jsme velkou účast. Akce si vyžádala nasazení většiny členů našeho oddělení po dobu dvou měsíců, ale vyplatilo se to. Určitě můžeme být spokojeni,“ dodal primář pořádajícího očního oddělení.
Živé přenosy z operačních sálů jsou již tradiční součástí této odborné akce. Tentokrát jste však přenosy inovovali…
Práci, kterou odvedlo naše ICT oddělení, musím skutečně ocenit. Bylo to opravdu profesionální. Nikde jsem to dosud neviděl. Obraz na plátno do konferenčního sálu šel z obou operačních sálů najednou, takže se mohlo diskutovat o obou operacích a v přímém přenosu je sledovat. Moc dobře se to podařilo. Navíc jsme měli zapůjčený špičkový projektor. Díky němu byl obraz naprosto kvalitní.
První operace jste prováděl vy a vaše zástupkyně Eva Klofáčová. Tato část byla nazvána Race, neboli závod. Proč tento název?
Paní doktorka, která u nás pracuje přes rok, je špičkovou specialistkou pro vitreoretinální chirurgii. Když moji sekundáři viděli, jak fantasticky operuje, přišli s nápadem udělat soutěž, která operace bude rychlejší. Zda operace katarakty nebo vitreoretinální výkon. Zkušenému chirurgovi za normálních okolností trvá běžná operace katarakty pět až deset minut. Nejkratší a zároveň nejčastější vitreoretinální výkon je odstranění epiretinální membrány. Na sítnici se v důsledku poranění, věku nebo při různých metabolických onemocněních vytvoří membrána, která výrazně zhorší zrak. Membránu lze sloupnout a zraková ostrost se pacientovi navrátí. Trvá to mezi deseti až dvaceti minutami. Oba výkony se tak délkou dají přibližně srovnávat. Takže jsme vymysleli tuto originální záležitost. Oba jsme začali operovat ve stejný čas. Já jsem se snažil přihlížejícím ukázat nadstandardní operativu šedého zákalu: provedl jsem navíc dokonalé vyčistění pouzdra, zadní cirkulární kapsulorexi a implantaci tenzního kroužku do pouzdra. Tedy komplexní prevenci sekundární katarakty, která dříve nebo později u každého vyžaduje další operační výkon s možnými komplikacemi. Tento pacient tak velmi pravděpodobně nebude v dalším průběhu života potřebovat kontakt s očním chirurgem.
Má to své ale: operace trvá v průměru dvakrát tak déle (a chirurgický čas je drahý) a vyžaduje i dvojnásobně dražší spotřebu zdravotnického materiálu. Paní doktorce při vitreoretinální operaci držela membrána malinko víc, takže nakonec byla o půl minuty pomalejší než já (časem 19 minut). Jinak by určitě zvítězila. Ale samozřejmě název „závod“ byl brán s nadsázkou.
Do další části operačního programu se zapojili i hosté z jiných nemocnic…
V další části následovala simultánní operativa. Operace katarakty prováděli dva zkušení oční chirurgové – bývalý primář očního oddělení v Klatovech Michal Janek a primář očního oddělení v Mladé Boleslavi Zdeněk Mazal. Na druhém sále jsme s paní doktorkou Klofáčovou prováděli kombinovanou operaci traumatické katarakty. Pacient měl navíc hemoftalmus, tedy krev ve sklivci. Já jsem operoval výrazně zkalenou čočku, která byla pravděpodobně porušená úrazem. Nebylo to jednoduché. Čočky po úrazech bývají uvolněné a mohou spadnout do sklivce. To se naštěstí nestalo.
Moje část operace dopadla dobře, takže kolegyně pokračovala vitrektomií, tzn. odstranila zkalený sklivec a podívala se na sítnici, zda není něco potřeba dořešit. Pacient před operací v podstatě registroval jen světlo a tmu, ale první den po operaci měl 67 procent normálního vidění, což je fantastický úspěch. Zmínění oční chirurgové Janek a Mazal nebyli jedinými hosty Live Surgery. Na akci se představili i zahraniční odborníci. Byli jsme moc rádi, že diskusními příspěvky a přednáškami se Live Surgery zúčastnili italský lékař Maurizio Quadri a profesor Milan Izák ze Slovenska. Byl jsem potěšen, že přijal naše pozvání.
Navíc přednáška profesora Izáka o historii a vývoji operací katarakty byla opravdu velmi zajímavá…
Profesor Izák je jedním ze zakladatelů mikrochirurgie oka v tehdejším Československu. Jako první začal operovat kompletně všechno pod mikroskopem. Cítím se jako jeho žák, často jsme k němu v druhé polovině 80. let jezdili na krátkodobé stáže. Přestože mu letos bude osmdesát let, stále aktivně operuje ve svém privátním očním centru. Je opravdu vynikající. Škoda, že to nemohl předvést i u nás. Zanedlouho osmdesátiletý profesor Izák ale nebyl nejstarším účastníkem Live Surgery.
Akce byla pojata jako vzdání pocty emeritnímu primáři očního oddělení Pardubické nemocnice, docentu Janu Iserlemu, který se letos dožije 100 let. Z tohoto důvodu jsme změnili místo konání. Velkou posluchárnu v naší nemocnici jsme vyměnili za sál v Domě hudby. Live Surgery jsme tentokrát koncipovali spíše jako společenskou akci.
Rozhodli jsme se, že to bude předběžná oslava, která bude věnována panu docentu Iserlemu. Sice to bylo malinké faux pas, protože všichni to pochopili jako oslavu jeho narozenin, i když je má až na podzim. Ale pan docent zářil. Musel se cítit skvěle, protože lidi ho mají opravdu rádi. Ocenil jsem, že mu přišel popřát i primátor města Martin Charvát. Vůbec statutárnímu městu Pardubice patří naše poděkování, že tuto akci podpořilo.
Docentu Iserlemu jste připravili i speciální hudební dárek. Čí to byl nápad?
Náš lékař Jiří Blažek hraje na violoncello v Komorní filharmonii Chrudim, kolegyně Jana Zaydlarová je fenomenální muzikant a hraje na klavír. Chtěl jsem, abychom do programu připravili kulturní vložku. Takže oni spolu nacvičili tři skladby. I když nemám hudební sluch, tak si myslím, že je odehráli skvěle. Pan docent Iserle byl úplně unešený, to jsme si přáli.
