Oddělení radiodiagnostiky v Pardubické nemocnice se stalo na chvíli nejsledovanějším místem na východě Čech. V pondělí 23. 10. 2017 tam byla převezena starověká bronzová nádoba, kterou v září vykopali archeologové na Pardubicku. Úkol byl jasný – zjistit, v jakém stavu se nádoba skutečně nachází, na základě čehož restaurátoři Východočeského muzea v Pardubicích určí způsob její fixace a konzervace. Na přípravě a analýze snímků se podílel primář Leoš Ungermann a vrchní asistent radiodiagnostiky Miroslav Šeda.
Vzhledem ke stavu nádoby, na které se zub času již podepsal (její stáří se odhaduje do starší doby železné/haštalské, která začíná přibližně 800 až 750 let před naším letopočtem), bylo nutné k celému snímkování přistupovat velmi citlivě. „Dostal jsem informaci, že v případě tohoto vzácného nálezu jde kvůli postupující oxidaci s trochou nadsázky o minuty. Jsme proto rádi, že radiodiagnostické oddělení Pardubické nemocnice vyšlo vstříc a přijalo nezvyklého „pacienta“,“ uvedl první náměstek hejtmana pro investice, majetek a kulturu Roman Línek, který se samotného snímkování nádoby také aktivně účastnil.
„Zobrazovací techniky jako CT a rentgen nám prozradí mnoho věcí. Jedna z nich je velmi důležitá, a to že budeme vědět, v jakém stavu je materiál, jestli tam jsou prasklinky, zda-li došlo k nějaké destrukci, a potom našim konzervátorům řekneme návod, jak předmět fixovat při samotné konzervaci. Snímkování je jedna z mnoha analýz, které budeme provádět, ale v tomto případě se jedná o záchranu nádoby. Pokud bychom včas nezjistili míru poškození, tak by se mohlo stát, že by se nám i rozpadla,“ komentoval celou akci ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.
Po příjezdu do nemocnice byla nádoba opatrně převezena na oddělení radiodiagnostiky, kde se nejdříve pomocí CT přistoupilo ke zkoumání dvojitého dna nádoby. To se našlo už oddělené od nádoby a nebylo ho dosud možné vzhledem k jeho stavu ani otočit nebo nadzdvihnout. Už při prvních snímcích čekalo na restaurátory z Východočeského muzea první překvapení – umělecké zdobení, které bylo schováno pod vrstvami nánosů. Poté se přistoupilo ke snímkování samotné nádoby, která je vysoká 60 cm a široká přes 56 cm, pomocí rentgenu. Protože se nádoba vzhledem ke svým rozměrům nevešla na jeden snímek, probíhalo snímkování postupně. Nádoba se posouvala a po každém přesunu byl pořízen snímek. Výsledkem je série cca 20 výstupů, které dají nakonec dohromady jeden obraz.
„Na nádobě jsou při prvním pohledu vidět prasklinky, podobný systém zobrazování se používá u technického rentgenu, kde se hodnotí např. ocelové materiály. Finální vyhodnocení stavu nádoby ale my neprovádíme, pouze konzultujeme výstupy s restaurátory. Je to pro nás takové zpestření práce. Výhodou oproti snímkování pacientů je, že předmět se nepohne, záznam je přesný a předmět není limitován, jako lidské tělo, množstvím záření. Proto je možné jej snímkovat vícekrát, dokud se nedosáhne požadovaného výsledku,“ uzavírá s úsměvem primář radiodiagnostického oddělení Leoš Ungermann.
Celá akce byla doprovázena velkým zájmem médií.
Alena Františková
