Je potřeba vyvést lidi z omylu. 95 procent naší práce je pro živé, říká primářka patologie

Je potřeba vyvést lidi z omylu. 95 procent naší práce je pro živé, říká primářka patologie
16. listopadu 2016
Celý den tráví u mikroskopu, v pitevně je zřídka. Přitom představy laické veřejnosti o práci patologů, kteří 16. listopadu slaví svůj mezinárodní den, jsou zcela opačné.

Patolog u pitevního stolu. Mezi veřejností zakořeněná představa, leč velice mylná. Většinu času totiž patologové stráví u mikroskopu při zkoumání vzorku tkání a stanovování diagnóz onemocnění. Na pitevnu se dostanou jen sporadicky. „Mikroskop je nám mnohem bližší,“ říká MUDr. Mária Hácová, primářka patologicko-anatomického oddělení Pardubické nemocnice. „Zhruba 95 procent naší pracovní činnosti je pro živé, pitvy jsou v dnešní době záležitostí především soudních lékařů,“ dodává na vysvětlenou.

Osvěta veřejnosti byla i jedním z důvodů, proč existuje Mezinárodní den patologie. Připadá na 16. listopadu. „Určitě je vhodné při této příležitosti připomenout, co vlastně patologové dělají a čím se zabývají,“ říká primářka Hácová. „Je potřeba vyvést společnost z omylu. Každý mi říká – ty už nemůžeš nic zkazit. Přitom je to úplně jinak. Patolog si musí projít každý medicínský obor, aby měl potřebné znalosti. Nestačí jen to, co vidíte v mikroskopu.“

Patolog = pitva. Toto spojení asi slýcháte často z úst laické veřejnosti, že? Co odpovídáte?

Patologové jsou především diagnostici. Bez našich diagnóz by se v řadě případů lidé nemohli léčit. Týká se to zejména onkologicky nemocných. Každý vzorek, který klinický lékař odebere pacientovi, jde k nám na rozbor. Je to jedna z věcí, kterou chci, aby si pamatovali i studenti, kteří k nám přicházejí. Na patologii se dělá především pro živé lidi.

Mimochodem, jak často jste na pitevně?

Minimálně. Od 1. ledna 2014, kdy vstoupil v platnost nový občanský zákoník, provádíme ročně do 10 až 20 pitev. Teď sice na základě novelizace počet stoupne, ale opravdu jen nepatrně. Opravdu většinu naší práce tvoří diagnostika a rozbory. Uvádí se, že 90 až 95 procent naší činnosti je pro živé. A procento se bude ještě zvyšovat vzhledem ke stoupajícím počtům biopsií. Samozřejmě musíme umět pitvat, ale základ naší práce je jinde. Ostatně i těch zbývající pět deset procent je také služba pro žijící pacienty, protože poznatky z pitvy zemřelého mohou být pro jejich léčbu důležité.

Pitvy přinášejí informace klinickým lékařům, vzdělávají se tím. Při pitvě také odebíráme vzorky a mikroskopicky vyšetřujeme, zda v orgánech je to, co popisovali kliničtí lékaři. A samozřejmě stanovujeme příčinu úmrtí.

Vaše diagnostika a rozbory jsou nesmírně důležité snad pro každé oddělení v nemocnici a pro léčbu pacientů. Skoro se dá říct, že jste klíčové pracoviště.

V takové formulaci bych byla opatrná. Ale třeba pro onkologii jsme stěžejní, lékaři čekají na náš výsledek a naši diagnózu. Z velké části jsme zaměřeni především pro diagnostiku nádorových onemocnění. Klinický lékař se domnívá, že pacient má nádor, podezření potvrdí i zobrazovací metody. Nemocnému je odebrán vzorek tkáně, který přijde k nám na rozbor. My nejen potvrdíme, že se skutečně jedná o nádor. Stanovíme, o jaký typ se jedná, v jakém je stádiu, zda infiltruje do cév a do lymfatických štěrbin, zda se šíří podél nervových vláken a další věci.

Samozřejmě stanovujeme i nějaké prediktivní markery (odhad odpovědi na léčbu). Třeba u nádorů prsní žlázy se to dělá standardně. Prediktivní markery jsou pro onkology důležité, protože ukazují, jak mají pacientku léčit. Důležité jsou i markery, které jsou směřovány k biologické léčbě. Onkolog čeká na naši zprávu a může zahájit léčbu. Je na našich závěrech závislý.

Ale nejedná se pouze o nádory. Dostáváme spoustu lézí nenádorového charakteru, při jejichž odběru se neví, oč se jedná.

Patolog má obrovskou zodpovědnost, protože podle jeho závěrů probíhá následně léčbě. Je to tak?

Nesmíme se splést. Proto někdy vyšetření trvá i delší dobu. Není to jednoduché. Musíme si dovyšetřit další vzorky nebo je poslat na vyšší pracoviště, kde s tím mají větší zkušenosti nebo mají k dispozici více pomocných vyšetřovacích metod. Patologové mají jednu dobrou vlastnost. Nestydíme se říct, že něco nevíme. Vždy je to lepší postup, než napsat něco, s čím si nejsem jistá.

Jak říká prof. Dušková – jsou nádory „slušně vychované“, když se na něj podíváte, tak víte. Ale jsou také ty „neslušně vychované“. Dělají si, co chtějí. U nich je těžší a složitější stanovit diagnózu a vyhodnotit výsledky tak, aby byly srozumitelné a jednoznačné pro klinické lékaře. Někdy máme svoje limity.

Přibývá v dnešní době „neslušně vychovaných“ nádorů?

Ano. Chovají se, jak chtějí. Některé jsou horší, prognóza u pacientů je horší. Víme, že se budou chovat agresivně a budou metastázovat dříve než ty „slušné nádory“. Nebo už v době stanovení diagnózy mohou mít založené metastázy.

Zřejmě asi patologům přibývá celkově práce. Neustále se zkvalitňuje diagnostika, nádorová onemocnění jsou zjištěna dříve, než tomu bývalo před lety. Je to tak?

Práce velmi přibývá, když porovnám současnost s rokem 2000, kdy jsem na naše oddělení přišla. Třeba počet biopsií se jen ve srovnání let 2012 - 2015 téměř zdvojnásobil. Při klinických vyšetřeních jsou zjištěny i menší nádory, což dříve nebylo. Zvyšuje to tlak na lékaře i laborantky. Zvýšilo se množství práce, je náročnější a naší povinností je uvést do závěru vše, co vidíme, aby bylo možné pacienta co nejlépe léčit.

Nebo přidám ještě jeden příklad. Pacient leží na operačním stole, operatér mu vyjme nádor a potřebuje vědět, zda ho odstranil celý. Pošle nám vzorek z okraje a my do 20-30 minut jsme schopni určit, jestli je tento okraj tzv. „čistý“, či nikoliv.  Podle toho pak operatér pokračuje v operaci. Spolupodílíme se tedy na směřování průběhu operace. To je snad nejvíce stresující část dne. V této činnosti velice záleží i na šikovnosti laborantky.

Tím se ale opět vracíme k důležitosti práce patologů. Než kliničtí lékaři od vás obdrží výsledky rozboru, mohou pracovat maximálně s podezřením či domněnkou. Správnou léčbu ale mohou zahájit až po získání informací z patologie.

Přesně tak to je. Ale spíše bych řekla, že jsme důležitou částí celého soukolí. V Pardubické nemocnici už pracují multioborové týmy, v nichž se setkává patolog, onkolog, chirurg a rentgenolog. Spolupráce je velice důležitá.

Jedná se tedy o velice pestrou práci?

Žádný vzorek asi není totožný. Co vzorek, to jiný obraz. Patolog musí mít dobrou paměť, musí si mikroskopický obraz vždy s něčím spojit. A těch „obrazů“ je obrovské množství. Ale víme, podle jakých znaků kam co zařadit. Dva stejné „obrazy“ nevidíme. Pro naši práci je velice důležité, že máme šikovné laborantky, které nám tyto „obrazy“ čili vzorky připravují. A samozřejmě je nutné mít i kvalitní laboratorní přístroje. Na obou faktorech jsou patologové naprosto závislí. Tím jsme zpět u důležitosti. Klíčová je týmová spolupráce. 

Dušan Korel