Dokázat pacientům ulevit od bolesti je skvělý pocit, říká primář ARO v Litomyšli

Dokázat pacientům ulevit od bolesti je skvělý pocit, říká primář ARO v Litomyšli
10. května 2023
Původně chtěl pracovat na dětském, nakonec ho ale jeho kroky zavedly na anesteziologicko-resuscitační oddělení. Čím si ho získal tento obor, kam směřují současné trendy a jaká je práce na litomyšlském oddělení ARO, jsme se ptali primáře Ondřeje Havla.

Možnosti absolventů lékařských fakult byly před dvaceti let diametrálně odlišné. Zatímco dnes se o absolventy nemocnice perou, na některé obory nabízejí dokonce statisícové náborové příspěvky, tehdy se k vysněnému oboru dostal jen málokdo. U mnoha lékařů tak byl na začátku sňatek z rozumu, ze kterého nakonec vyrostla celoživotní láska a vášeň. „Původně jsem mířil na dětské. Mimo fakultní nemocnici jsem ale tehdy nesehnal na takovém oddělení místo a jediné nabídky, které jsem dostal, byly buď z oddělení ARO, nebo geriatrie. Skočil jsem tedy po anesteziologicko-resuscitačním,“ vypráví Ondřej Havel, primář ARO v Litomyšlské nemocnici, o svých začátcích v oboru.

„Velmi brzo jsem se zorientoval, zjistil jsem, že mi to sedí, a už jsem u toho zůstal. ARO si mě získalo tím, že jsem mohl po nástupu velmi brzo začít alespoň částečně pracovat samostatně. Přišlo mi super, že kombinuje manuální výkony a současně u toho musí člověk přemýšlet nad tím, co se děje, proč to dělá a co by se dalo udělat jinak,“ doplňuje s tím, že obor jako takový jde hodně dopředu. Pokud člověk chce, může ho dělat i jinak, nestereotypně. A i po letech vám může přinášet uspokojení z dobře odvedené práce. „Když odevzdáváte ze sálu pacienta, který je s vámi schopný už krátce po výkonu komunikovat, nemá bolesti a třeba vám i poděkuje, je to skvělý pocit,“ říká Ondřej Havel.

Anestezie i resuscitace se doplňují

Pacienty uspávají i probouzí k životu. Na první pohled se může zdát, že jde o dva neslučitelné protipóly, lékaři na ARO tak svou práci ale nevnímají, jistou rozpolcenost naopak považují za výhodu. „Můžete dělat obojí, navzájem se to doplňuje. Na druhou stranu se oba obory poměrně hodně rozvíjí a jdou dopředu, ať už mluvíme o technikách, schopnostech nebo náročnosti na znalosti,“ vyjmenovává primář a dodává, že i tento obor míří k vyšší míře specializace. „Ve velkých nemocnicích je nyní často vidět, že se lékaři specializují jen na intenzivní péči nebo anestezii. Otázkou je, jestli bude do budoucna udržitelné, aby člověk mohl dělat oba obory dohromady na stejné úrovni. Sám jsem se v minulosti více věnoval intenzivní péči a v Litomyšli vidím jako velkou výhodu to, že se zde mohu věnovat obojímu, anestezii i resuscitaci,“ zmiňuje doktor Havel výhody práce v menší nemocnici.

Litomyšlské ARO

Jako téměř každé anesteziologicko-resuscitační oddělení má jak svou lůžkovou intenzivní péči, tak anesteziologickou část, tedy sálový provoz. „Na lůžka přijímáme pacienty v kritickém stavu a snažíme se zlepšovat jejich stav. Na operačním sále je pak úkolem anesteziologa provést pacienta zákrokem tak, aby ho to co nejméně poznamenalo. Medicína dnes dokáže neuvěřitelné věci a dobře zvolená anestezie může opravdu dopomoci k tomu, že pacient nebude mít na zákrok žádné špatné vzpomínky. Naším společným cílem je, aby pacienti po výkonu byli v co nejlepším stavu a šli co nejdříve domů,“ uvádí primář.

Oddělení v Litomyšli spolupracuje především se všeobecnou chirurgií, traumatologií a ortopedií. V menší míře pak také s gynekologií nebo gastroenterologií. Byť posledně zmíněný je spíš okrajová záležitost.

Celková anestezie versus trendy

Když se řekne anesteziolog, většina lidí si představí lékaře, který na sále pacienta uspí a monitoruje. Jde o takzvanou celkovou anestezii, která stále dominuje v počtu provedených výkonů. „Celkovou anestezií člověka uspíte, pacient je pod vlivem anestetik jenom po dobu operace, pak se probudí a začne vnímat nepříjemné pocity z operační rány, bolestivé podněty a na to musíte reagovat nějakými léky, které mu podáte ve formě tablet nebo injekce,“ popisuje primář Havel.

Trendem v péči se tak postupně stává tzv. anestezie svodná, která má oproti té celkové jednu obrovskou výhodu. „Přetrvává i po operaci. Vnímání bolesti je tím pádem vyřazeno po tu nejkritičtější dobu, což je právě období časně po operaci. Díky tomu pacient potřebuje menší množství léků. Dříve se postaví na nohy, lépe, a hlavně dříve po operaci funguje,“ uzavírá primář. 

Přemýšlíte nad ARO jako svou budoucí specializací? Co by vám mělo být podle primáře Ondřeje Havla vlastní?

Lékař oddělení ARO by měl mít tak trochu od všeho něco. Určitě by mu měla být vlastní manuální zručnost a kladný vztah k technologiím a přístrojové technice, protože například využití ultrazvuku je v současné době v anestezii na vzestupu. Velmi důležité je umět zachovat chladnou hlavu, rozvahu a vyrovnanost. Pokud se vyskytnou problémy, a že se opravdu mohou objevit z ničeho nic, lékař na ně musí umět adekvátně reagovat. Vždy by měl přitom vědět, že na jejich řešení není sám. Proto je důležité umět požádat o pomoc kolegy, o problémech diskutovat a neustále se aktivně vzdělávat. A stejně jako všude v medicíně ani v intenzivní péči nebo v anestezii vám nesmí chybět pokora.  


BOX – Co je to svodná anestezie?

Typ anestezie, při které jsou lékaři schopni znemožnit vnímání bolesti a dalších vjemů jenom v určité části těla. Mohou zablokovat podněty z paže, ruky, z celé dolní poloviny těla nebo jen z části dolní končetiny nebo samotné nohy. Záleží na tom, jaký zákrok a na jaké části těla člověk podstupuje. Podle typu a umístění výkonu se pak volí to, jakou část těla takzvaně „vyřadí z provozu“. Lékaři tak dokážou zabránit vnímání bolesti na 3–24 hodin podle potřeby a charakteru výkonu.